Skutečná interpretace se nesmí omezovat na to, co je bezprostředně k mání, říká Petr Koťátko

„Jako je tu bezpočet způsobů, jak psát krásnou literaturu, je tu i bezpočet otázek, které v nás může vyvolávat,“ říká Petr Koťátko a ve svém výběru se zaměřuje na dynamiku řeči literárních děl. Z hlediska nezadržitelného proudu slov, ale i zadrhávání a marného hledání slov se věnuje Eugènu Ionescovi, Thomasi Bernhardovi, Samuelu Beckettovi a Franzi Kafkovi. „Jedna z věcí, které nás, jako čtenáře krásné literatury, zasahují naplno a bezprostředně, takříkajíc z první ruky, je to, co se zde děje s jazykem – podoby, jakých přitom nabývají věty, jejich řetězení, jejich rytmus a jejich výpovědní síla.“