Cesty vybitých koní a Strom v květu. Dvě povídky spisovatele Josefa Knapa

Prozaik, básník a literární kritik Josef Knap (1900–1973) více než čtvrt století pracoval v divadelním oddělení Národního muzea, které později i vedl. Za nacistické okupace prošel totálním nasazením. Kvůli náboženskému tónu literárních prací se stal v 50. letech obětí politických procesů s katolickými intelektuály – v roce 1952 byl odsouzen k jedenácti letům vězení. Nakonec byl propuštěn již v roce 1955 kvůli onemocnění rakovinou. Když se poměry na konci 60. let přechodně uvolnily, byl v roce 1967 soudně rehabilitován. Po propuštění pracoval jako stavební dělník a v závěru života v Památníku národního písemnictví.

Cesty vybitých koní

Próza z roku 1947 má motto: „O tom vydá svědectví jejich svědomí...“ Začíná návratem domů staršího ze dvou synů hospodáře, který byl zabit na konci války. S mladším bratrem vzpomínají po dvaceti letech na válečné události. V rozhovoru vyvstávají konkrétní události ze vsi a prostřednictvím tehdy poslouchaného rozhlasu i z Prahy.

„Na zápražích, mezi ploty, na návsi do mokré trávy padali vesničtí muži s prostřelenými hlavami... V maštalích řičeli koně, bylo je slyšet až do lesa.“ Ozývají se výčitky svědomí – s obrazy vyháněných a střílených Němců a rozpaky z nové doby a změn, k nimž na vesnici došlo po válce. Místo koňů traktory – co by na to řekl otec?

Povídka z knihy Čas kopřiv (1970) vyšla k autorovým 70. narozeninám. Část nákladu byla následně zabavena a zničena.

Strom v květu

Mladý inženýr, který vyměřuje silnici uprostřed lesů, hledá ubytování v myslivně Na průhonech. Půvabná manželka lesního ale jeho prosbu o nocleh odměřeně odmítá. Jednou probuzené vášni ale není možné vzdorovat...

Povídka pochází ze souboru Polní kytice (1943).