Černá kniha tajemství

Základní kulisy příběhu tvoří "dickensovská" ponurost s městem plným špíny a bídy, postavy plné hrdinství i podlosti jako ze Stevensonova Ostrova pokladů, vše okořeněno trochou hrůzy ve stylu Kingova Hřbitova zvířátek nebo Nezbytných věcí. Když se k tomu ještě přidá trocha fantasy a jiskřička lidského tepla a naděje, nemusí vše vypadat tak beznadějně a třeba na Ladivoje čeká světlá budoucnost. Ten po svém útěku potkává důvěrného zastavárníka Joea Zabiddoua, který kromě neužitečných krámů a starých věcí vykupuje od lidí tajemství. Ladivoj se stává jeho učněm a zapisovatelem nejskrytějších a nejtemnějších střípků lidských osudů. Obyvatelé zapadlé vesnice s poetickými jmény jako Jeremiáš Krocht, Adleta Štočková nebo Horácio Brusík mají co skrývat. Kdysi dobří a obyčejní lidé postupem času pod tlakem bídy a zoufalství spáchali něco, co jim bere spánek a klid. Zabiddouova Černá kniha a jeho peníze za odvyprávěný příběh jim dávají možnost se opět vydat na správnou cestu a spustí lavinu událostí, která zahýbe celou vesnicí. Dětské vypravěčství Ladivoje se tak střídá s dospěláckým beznadějným pohledem na zpackaný život. Vykoupení svědomí ale musí přece něco také stát. Odkud bere Zabiddou všechny ty peníze, kterými za všechny svěřené špatnosti platí? Může jedna kniha stačit na celu vesnici? Kde se vlastně tento podivný zastavárník vzal a proč to dělá? To jsou otázky, které trápí Ladivoje a které ovlivní i jeho další osudy. Bude se také chtít stát zastavárníkem lidských tajemství? A komu svěří svoje děsivé noční můry?

Přes všechnu pochmurnost a pesimismus čeká čtenáře vlastně milé vyprávění se spoustou zajímavě vykreslených postaviček. Ukazuje tenkou hranici mezi dobrem a zlem a nabádá k zamyšlení nad lidským svědomím a jeho cenou.

Fiona E. Higginsová, Černá kniha tajemství, překlad Dominika Křesťanová, Praha, Argo 2009, 233 s.