Být umělcem vnímání a vnímavosti. Osudy Jaroslava Vostrého
Profesor Jaroslav Vostrý spoluvytváří podobu českého divadla více než šedesát let – jako dramaturg, dramatik, režisér, teoretik i pedagog. Jeho desetidílné rozhlasové vyprávění je nejen zprávou o životní a umělecké cestě, ale také zamyšlením nad procesem tvorby ve vztahu k vnějším okolnostem i vnitřním možnostem. Poslouchejte on-line ve vltavském cyklu Osudy.
Divadlo jako volba rozumu
Divadlo nebylo pro Jaroslava Vostrého spontánní profesní volbou. Jak přibližuje ve svých vzpomínkách, ke studiu dramaturgie a divadelní vědy na AMU se přihlásil v naději, že na tak výstřední obor by mohl být přijat i s ne právě příznivým kádrovým profilem. Brzy se ukázalo, že právě dramaturgie, která spojuje teoretické základy s divadelní praxí, je zvlášť inspirativním oborem, profesor Vostrý ji sám označuje především jako umění vnímání a vnímavosti. Protože možnosti skutečného tvůrčího uplatnění byly ale v první polovině temných padesátých let značně omezené, započal svou profesní dráhu roku 1956 v časopise Divadlo. Podílel se na jeho proměně v uznávané umělecko-kritické periodikum a později se stal i jeho šéfredaktorem.
Činoherní klub
Šedesátá léta byla pro Jaroslava Vostrého po první republice, v níž prožil důležitou část dětství, druhým klíčovým obdobím. Přinesla zásadní změnu společenského klimatu a otevřela horizont uměleckých perspektiv. Roku 1965 tak mohl společně s režisérem Ladislavem Smočkem založit Činoherní klub. Vyprávění odkrývá, jak dramaturgicko-režijní směřování, koncentrace tvůrčích osobností v uměleckém souboru a mimořádná ansámblová souhra učinily z malého divadla během několika sezón populární scénu, nejen v československém, ale i mezinárodním kontextu.
Čtěte také
Josef Abrhám, Petr Čepek, Josef Somr, Jiřina Třebická a mnozí další právě v Činoherním klubu vyzráli ve skutečné herecké osobnosti. Jaroslav Vostrý tu působil jako umělecký šéf, dramaturg a posléze i režisér výjimečných inscenací, jakými byly například Pinterovy Narozeniny či Voltairův Candide (zvukové nahrávky vydává aktuálně ČK a nakladatelství Galén). Svým příkladem tak potvrdil, že vzdělanost, schopnost teoretické analýzy a talent k tvorbě se mohou propojit a jedinečně vzájemně doplňovat.
Režisér, rektor, pedagog
Ohlíží se však i za složitým obdobím, kdy po nástupu normalizace musel roku 1972 z divadla odejít. Působil jako režisér v oblastních divadlech v Pardubicích a Kladně a v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Později mohl obnovit přerušenou pedagogickou činnost na DAMU, kde se začal podílet na vytvoření nové koncepce výuky režie a dramaturgie. Po listopadu 1989 se do Činoherního klubu ještě krátce vrátil, ale poté, co byl v roce 1993 zvolen rektorem AMU, přesunul těžiště své činnosti na akademickou půdu. Vedle vedení studentů režie a dramaturgie činoherního divadla založil Katedru teorie a kritiky, následně pak Ústav dramatické a scénické tvorby (dnes Ústav teorie scénické tvorby DAMU) a intenzivně se věnoval také publikační činnosti – především v časopise DISK a stejnojmenné knižní edici.
Jaroslav Vostrý je nositelem Stříbrné pamětní medaile předsedy Senátu (2013), Ceny Ministerstva kultury ČR (2015), Medaile Josefa Hlávky (2016) a Ceny České akademie divadelníků (2020). Na začátku letošního roku oslavil devadesáté narozeniny. Rozhlasové vzpomínky jsou zachycením vzácného tvůrčího osudu v kontextu českého divadla i československé a české historie.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...