Byla vojna s Francouzem
Národní muzeum nabízí svým návštěvníkům do konce ledna mimo jiné i výstavu Byla vojna s Francouzem, věnovanou napoleonským válkám a jejich ohlasu v našich zemích.
"Vojna s Francouzem" probíhala v 18. století v Čechách několikrát. Když 26. července 1742 armády Marie Terezie oblehly Prahu, hájila její hradby francouzská posádka, ke které se, jak napsal Voltaire, "obracely oči celého světa". V padesátitisícovém městě tak přibylo téměř třicet tisíc vojáků se šesti tisíci koňmi. Za tuhých mrazů se podařilo Francouzům obratným manévrem uniknout s jádrem vojska k Chebu. "Hrdinný tento ústup, který zachránil francouzskou národní a státní prestiž před ženskou pomstychtivostí Marie Terezie a byl vojensky i mravně hodný podivu, přinesl ovšem zkázu unikající francouzské armády; byl to svými vnějšími znaky předobraz Napoleonova ústupu z Ruska roku 1812," napsal historik Jaroslav Prokeš.
Výstava v Národním muzeu je však věnována válce s Francouzem ne jen tak lecjakým, leč válce se samotným Napoleonem. Napoleon je pro nás, kteří žijeme v Čechách, něco jako přírodní fenomén - zemětřesení, tsunami. A přitom je to někdo, o kom nevíme, zda je "náš" nebo "nepřítel". Pokud bychom od výstavy, kterou k výročí napoleonských válek připravilo Národní muzeum v prostorách Hollarea, čekali, že její autoři tuto otázku zodpoví za nás, budeme zklamáni. Válka s Francouzem je tu sice nahlížena převážně domácí optikou, výstava nám však především připomíná, že legendární bitva u Slavkova se odehrála v období doznívajícího frivolního rokoka, přebytého modernizačním a centralizačním úsilím "osvícenských" panovníků Josefa II. a Leopolda II. Proto vedle vojenských mundúrů nemohou chybět dámské šaty a v jedné vitríně spolu svorně visí exponáty k Františku J. Vavákovi a cestovní pas Giacoma Casanovy. Zatímco o patro výš, v hlavním výstavním sále budovy, byla téměř současně otevřena výstava věnovaná médiím, spatřujeme i zde ukázky dobového tisku, který hrál od dob Francouzské revoluce významnou politickou roli. Cenným příspěvkem výstavy jsou ukázky kramářských písní, které představují jakousi larvu, ze které se vylíhl motýl politického bulváru přítomnosti. Napoleonova porážka přináší do našich zemí nástup biedermeierovské idyly, nástup "doby předbřeznové", která v klidu donosila národní obrození v předcházejících neklidných dobách počaté.
Pozornějšímu návštěvníkovi muzejní budovy může cestu k výstavě nazvané Byla vojna s Francouzem zkřížit jeden z exponátů výstavy Člověk nepřítel i samaritán (probíhající na chodbě vedoucí k Hollareu), ke kterému patří popiska následujícího znění: "Lebka asi třicetiletého muže ze slavkovského bojiště s pěti záseky na pravé straně a třemi na levé straně bez známek hojení. Mnohočetná zranění způsobila velkou ztrátu krve a smrt vojína".
Nejposlouchanější
-
Jiří Karásek: Muž, který zásadně mluvil pravdu. Hvězdně obsazená detektivní tragikomedie z roku 1965
-
Jaroslav Rudiš, Petr Pýcha: Salcburský guláš. Temná místa minulosti dvou přátel vybublají na povrch
-
Martin Ryšavý: Tundra a smrt. Dobrodružná výprava k neprobádaným končinám lidské existence
-
Jauregg, Uklidnění, Bláznivá Magdalena, Viktor Pomatený a další povídky Thomase Bernharda
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.