Buranteatr jako jedna z brněnských platforem pro pohybové divadlo
Kam za pohybovým – fyzickým – divadlem v Brně? Takových míst už v tomto městě přibývá. Jedním z divadel, které si pohybové, fyzické nebo též nonverbální divadlo deklarovalo jako součást své dramaturgie, je Buranteatr.
Buranteatr byl založen v roce 2003 studenty Janáčkovy akademie múzických umění Janem Šotkovským a Michalem Zetelem. Pod názvem Tramtárie působilo v Olomouci, aby po několika dalších stěhováních zakotvilo v prostorách Sokolského stadionu na Kounicově ulice v Brně. Od roku 2015 zde jako umělecký šéf působí Juraj Augustín, který stojí za směřováním Buranteatru od více činoherních inscenací k pohybovým performancím, workshopům a residencím.
„Myslím, že se nám podařilo vytvořit velice dobrou základnu tvůrců, určitou komunitu,“ říká Augustín, který stojí za tím, že v Buranteatru mají otevřené dveře všichni tvůrci, kteří se fyzickým divadlem zabývají. Sám je autorem několika inscenací tohoto žánru, přestože na JAMU vystudoval činoherní režii.
LO. VE! – výrazná pohybová koprodukce
V Buranteatru mají místo jak jednorázové projekty, tak dlouhodobější repertoárová představení. Ambici stát se trvalejším scénickým dílem má například inscenace LO.VE!, jejíž premiéra byla v říjnu 2019. Jedná se o koprodukci s taneční platformou Motion Hub. Stojí za ní autoři konceptu Petr Novák a Kateřina Lukáčová spolu s performery Terezou a Lukášem Lepoldovými.
„Buranteatr vstoupil velmi logicky svým připomínkováním do generálkového týdne,“ odpovídá Petr Novák z Motion Hub na otázku, jak spolupráce subjektů fungovala.
Představení o čtyřech dějstvích pojednává téma partnerských vztahů a jejich vývoj v průběhu života. Tvůrci se kromě pohybové akce rozhodli využít filmovou projekci, výrazné hudební motivy od Himalayan Dalai Lama a další složky, které mají podpořit autorský záměr.
„Mně se osobně zdá, že (scéna pohybového divadla v Brně, pozn. redakce) je velmi roztříštěná a fragmentarizovaná. Buranteatr by mohl být určitým centrem pohybového divadla v Brně, ale těžko soudit, jestli jím doopravdy je a nakolik jím je,“ připojuje svůj názor na závěr Barbora Liška, divadelní kritička, která se fyzickým divadlem zabývá.
Nejposlouchanější
-
Ngaio Marshová: Zpěv v ráhnoví. Pátrání po úchylném vrahovi žen
-
Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky. Jak souvisí zmizení podnikatele s dávným krveprolitím?
-
Šedivý pokoj, Čmoud nebo Návěstí. Povídky Stefana Grabińského, klasika polské fantastické literatury
-
Kurt Vonnegut: Matka noc. Nejčernější groteska o muži, který šířil zlo, aby pomohl dobru
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
