Boží skutky

Všimly si i děti. Nezíráme, neukazujeme prstem, neposmíváme se. Vše, co potřebujeme znát při setkání s někým, komu nepadá dobrá karta, komu se smůla lepí na paty a tedy je na tom hůř než my, vše, co potřebujeme znát pro taková setkání, jsme se naučili v mateřské školce. Nebo od Johnnyho Cashe.

Pane, kéž jsem mírný na člověka, který je na dně, zpívá ten countryový zpěvák, jehož písně jsem dětem odmala servíroval s krupicovou kaší. Dokonce ani štítivost vůči špíně za nehty, zkaženým zubům nebo obličejům opuchlým z laciného chlastu, nám není vrozená, získáme ji teprve později.

Teď ale tušíme, že není ta pravá chvíle na lidové moudrosti o příčině a následku - o tom, že jak si kdo ustele, tak si lehne, nebo že každý sklízí, co zaseje. Pořekadla se k té chvíli nehodí. O bližním, co tu pod jabloní vyspává opici, totiž nevíme víc, než že tu pod jabloní vyspává opici.

Jednoho dne za rozbřesku rozmlouval Mistr s návštěvníky chrámu na Olivové hoře. Bylo z toho drama, praní privátního prádla, nejvíc ze všeho však experiment, který měl vyzkoušet Ježíšovu pravověrnost. Nakonec to skončilo dobře a Mistrova věta, která nebezpečnou situaci zachránila, se stala pořekadlem – Kdo je z vás bez viny, hoď první kamenem.

Zanedlouho od Ježíše vyžadují další poučení, ideálně jako pořekadlo k zapamatování. Tentokrát to ale není na místě. „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“ ptají se, když jdou kolem nevidomého žebráka.

Jako kdyby procházeli školním kabinetem a lidský osud byl pro ně pouhý exponát v lihovém nálevu, na němž se dají demonstrovat zákonitosti vesmírné karmy. Odpověď v tu chvíli radikálně mění perspektivu situace. Udělá přítrž sudičství. Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží.

Nemohu říci, že té Mistrově větě dokonale rozumím. Rozhodně podle mě neznamená, že se ten člověk narodil slepý jen proto, aby na něm Ježíš, až jednou po letech půjde s učedníky kolem, mohl dokázat svoji moc. Byl by to jen další chladnokrevný experiment s lidským osudem. Na taková nebesa nevěřím.

Nejsem proti experimentům, byť dětem zkoumání kauzality mezi sladkostmi a zubním kazem netrpíme. Oč stojíme je, aby pro ně ten zarudlý muž u paty jabloně nebyl exponátem v kabinetu kuriozit okolního světa, ilustrací k pořekadlům o práci a koláčích, čistotě a polovičním zdraví a kdovíjakým dalším průpovídkám. Vyspává opici pod jabloní.

Vysvětlení proč zní až dětsky naivně, ale lepší nemám. Je takový, aby se i na něm zjevily skutky Boží.