Boží mlýny melou pomalu, ale jistě

Zdá se tedy, že Boží mlýny melou pomalu, ale někdy také naprázdno. Spravedlnost není v některých případech nastolena nikdy. Věřící lidé se mohou utěšovat tím, že odplata přijde na posledním soudu na věčnosti. Nevěřící lidé se nemohou utěšovat celkem ničím a musí zjevný fakt nespravedlnosti v životě lidstva i v osobním životě vytěsnit, aby se z toho nezbláznili.

Znamená to tedy, že přísloví neplatí? Záleží na tom, co považujeme za žádoucí produkt oné mlynářské činnosti. Pokud by to bylo jasné postavení viníka před soud, nebo aspoň jeho svržení do nějaké ohnivé jámy, jak se to na konci příběhu Jamese Bonda, musíme být zklamáni. Tak to skutečně často nefunguje. Pokud považujeme za spravedlnost to, že všeho do času a pro každého si přijde smrtka s kosou, pak to platí absolutně. Tomu nikdo neunikne.

Pokud někdo nevěří v poslední soud, tedy usuzuje, že není žádný věčný mlynář a tudíž nejsou ani žádný mlýny, pokud někdo nebere vážně ani karmický zákon příčiny a následku všech činů, nemá ani důvod věřit v toto přísloví. Spravedlnost je pak věcí nahodilosti.

Přesto vidíme, že tak snadné to není. Jestli má někdo svědomí, byť utlumené, ví, že dělá věci špatně a nějakým způsobem tím trpí. Pokud tuto citlivost nemá, je potrestán právě svou citovou chudobou.

Na základě našich omezených znalostí, protože neznáme dějiny všech dob a osud každého člověka, bychom si měli ale povšimnout méně patrné pravdy, která je ve výroku obsažena. Nemusíme ho totiž vztahovat jen na druhé, ale sami na sebe. Měli bychom si při všem dávat pozor, abychom jednou nebyli semleti mlýny, které jsme sami roztočili. Když budeme v tomto opatrní, nemáme co ztratit.