Bořivoj Kopic: Bakelitový svět

10. září 2011

Od narození básníka Bořivoje Kopice uplyne 7. září 80 let, zemřel však tragickou smrtí v 51 letech, v červenci 1982, kdy ho v jeho vlastním bytě zavraždil náhodný mladík, kterého si k sobě pozval. Výbor představuje Kopicovy dosud nepublikované verše. Najdeme zde básně od juvenilií přes sedmdesátá léta, samotným básníkem k budoucímu vydání připravovanou sbírku Bakelitový svět až k posledním básním. Výbor pro vydání v Knize Zlín připravil básník Pavel Petr.

Bořivoj Kopic debutoval v roce 1966 povídkovou sbírkou Portréty a v 70. a na začátku 80. let vydal čtyři knihy básní. V roce 1998 pak Ivan Wernisch připravil pro nakladatelství Petrov výbor pod názvem Samota. Nynější editor Pavel Petr děkuje v doslovu Jiřímu Kuběnovi a Mirku Kováříkovi za cenné poznatky. A tu je na místě připomenout, že Kopicova poezie vyrůstá ze života naplněného homoerotikou, jak by řekl Jiří Kuběna, resp. homosexualitou, jak by asi řekl Bořivoj Kopic, svěřující se 26. června 1961 svému deníku: „Obávám se, že můj celý problém je sexualita, nikoliv láska. Netoužím po lásce, ale po oněch nesčíslných drobnostech, které přináší tělo.“

Pavel Petr mu věnoval již v roce 1997 rubriku Pásmo ve 4. čísle literární revue Host. Již tam jsme tedy mohli číst Kopicův příběh, který začíná (po narození v Hradci Králové) stěhováním po nejrůznějších místech Podkarpatské Rusi. Odtud nakonec rodina celního úředníka definitivně utekla v roce 1939. Od té doby žil Bořivoj Kopic v Třebíči a později v Lázních Jeseník, kde začal v roce 1945 studovat gymnázium a také psát verše. Počátek 50. let patří Brnu a studiu filozofie a historie na filozofické fakultě, čte Otokara Březinu a píše eseje. Přátelí se s Klementem Bochořákem a s Ludvíkem Kolkem vede dialog o možnosti konverze. V roce 1954 jej přitáhlo natrvalo hlavní město. Zde pracuje v n.p. Kniha, v Odeonu, kde se stará o knihovnu, a nakonec v nakladatelství Práce. Zde už je redaktorem a editorem edice poezie Klín. Začátek 80. let zastihuje Kopice v těžkých úzkostech, v jeho poezii se objevují témata smrti a básník žije v pocitu neustálého pronásledování. Jeho konec byl skutečně tragický – 14. července 1982 byl ve svém bytě zavražděn náhodným mladíkem, kterého si k sobě pozval. Zemřel na následky tříštivé zlomeniny lebeční klenby.

Dvě z Kopicových traumat jsou zachycena v deníku z počátku 70. let: „Věčné dilema mého básnického osudu: psát s kompromisem a vnitřní cenzurou, tedy být a existovat aspoň poněkud jako literát – nebo nepsat vůbec a chcípat hlady s pocitem naprosté nemohoucnosti.“ A zvláště: „Marně se ptám, proč mně Bůh dává poznat tak strašnou míru nicoty? Kam mě vede? A dá mně ještě vůbec sílu tvořit? Vždyť k tvorbě bych musel pociťovat aspoň promile radosti, naděje – a to již roky necítím...“

Básně z výboru Bakelitový svět uslyšíte na stanici Český rozhlas 3-Vltava v režii Radima Nejedlého, pořad připravila Alena Blažejovská.

Spustit audio