Bombardování města Kralup. Jedna utajená láska Jaroslava Seiferta

3. květen 2020

Básnický cyklus ze sbírky Býti básníkem představuje Seifertovu reflexi bombardování Kralup nad Vltavou těsně před koncem války spojeneckými vojsky. Uvádíme k výročí konce války, ale také jako připomínku herectví Rudolfa Hrušínského, od jehož narození letos uplyne 100 let. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.

Účinkuje: Rudolf Hrušínský
Režie: Jana Klimentová
Natočeno: v roce 1988

Každý, kdo jen trochu zná poezii Jaroslava Seiferta, dobře ví, že „erbovním městem“ jeho veršů je především Praha, ta historická, královská, ale i ona žižkovská, proletářská; je přece také městem jeho lásek, uměleckých přátelství, ale třeba i šťastných či tragických doteků velkých dějin.

Ano, ale nedaleko od ní leží město, které jako jediné přece jen může i té „jeho“ Praze konkurovat. Je to město jistě mnohem méně významné a taky nepříliš krásné, které se do „velkých“ dějin vepsalo vlastně jen zničujícím náletem amerického letectva, zaměřeným na místní rafinerii minerálních olejů, k němuž došlo na samém konci války, po poledni dne 22. března 1945, a který vinou nepřesné navigace přinesl téměř 260 civilních obětí. Tímto městem jsou Kralupy nad Vltavou.

Logo

Teprve od 80. let minulého století, totiž ze Seifertovy knihy vzpomínek Všecky krásy světa a z básnického cyklu Bombardování města Kralup, tedy z textů napsaných až v závěru básníkova života, víme, jak do té doby utajenou, ale až překvapivě hlubokou stopu v Seifertovi toto město zanechalo. Žili v něm milovaní rodiče jeho matky, které, pokud žili, velmi často navštěvoval, tam mu jeho dědeček jako první otevíral cestu k poezii, tam i prožíval první, ještě plaše chlapecké doteky lásky – a tam tedy taky, pouhý den po osudné zkáze, přijel, aby se pokusil vnitřně strávit nestravitelné… (A nakonec přišlo i básníkovo věčné přiznání k této lásce: jeho ostatky spočívají na kralupském hřbitově nad městem…)

Cyklus Bombardování Města Kralup z poslední jeho sbírky Býti básníkem je dokladem o básníkově mimořádné schopnosti evokovat velmi úsporným, prozaizovaným veršem jak až dokumentárně, svědecky přesnou fakticitu jednotlivých lokalit, situací i lidských setkání, tak i s nimi prolnuté výtěžky, jaké mu přinášela do veršů stejně přesně odciťovaná a do prostoru univerzálních lidských hodnot promítaná básníkova paměť „smyslů a srdce“, jejíž plátno je tu rozestřené od dětství až do posledních let básníkova životabytí!

Čtěte také

Intenzita, ba i sama povaha tohoto Seifertova reminiscenčního svědectví je i v kontextu celé moderní české poezie téměř mimořádná, a ten cyklus tedy nemohl uniknout pozornosti rozhlasového literárního vysílání. A měl velké štěstí i na interpreta: tím se stal (i on vlastně už na sklonu své umělecké dráhy!) Rudolf Hrušínský, který svou příznačně neokázalou civilní dikcí (s hloubkami jen naznačenými) jen dál potvrzuje naprostou básníkovu lidskou hodnověrnost, jakou by i jen náznak pouhé recitátorské machy mohl snadno zničit! Na tohle setkání s básníkem i s jeho interpretem se tedy můžete jen těšit.

Psáno pro Týdeník Rozhlas

autoři: Petr Gojda , Tvůrčí skupina Drama a literatura
Spustit audio