Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky

Poslouchejte na Vltavě od 2. května 2015 vždy v 18:30. Po odvysílání se jednotlivé díly četby objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.

Novela Ostře sledované vlaky je čtvrtou oficiálně vydanou knihou prozaika Bohumila Hrabala (1914-1997). Jejím základem se stala Hrabalova „existenciální povídka“ Kain z roku 1949, v níž autor dle vlastních slov vyjádřil své „trauma lásky se sebevraždou“ pod silným vlivem Goethova Utrpení mladého Werthera. V menší míře autor do textu zakomponoval i motivy z povídky Fádní stanice (pravděpodobně z roku 1953).

Novela představuje v Hrabalově tvorbě jisté vybočení – na rozdíl od předchozích textů, které se svou poetikou vzpíraly žánrovému zařazení, je pokusem o klasickou novelu s pevným epickým jádrem. Děj novely se odehrává na malé železniční stanici ve středních Čechách za protektorátu v únoru roku 1945.

Předobrazem je stanice Kostomlaty nad Labem, kde Bohumil Hrabal působil. Vypravěčem i hlavní postavou je mladý chlapec Miloš Hrma, který se zaškoluje na výpravčího. Malé privátní osudy Miloše i osudy dalších postav ovlivňují a určují dramatické události války. Miloš umírá ve chvíli, kdy překonal problémy s láskou, kvůli nimž se pokusil v minulosti o sebevraždu, a kdy se i hrdinským činem osvědčí jako muž. Zde se autor inspiroval skutečnou událostí z období okupace, kdy partyzáni vyhodili do povětří německý muniční vlak nedaleko stanice Stratov.

Podle novely natočil Jiří Menzel stejnojmenný film (1966), který získal v roce 1968 Oscara, cenu Americké filmové akademie.

Čte: Jaroslav Plesl

Autor: Bohumil Hrabal Připravil: Jiří VondráčekRežie: Aleš Vrzák