Bogdan Trojak: Ve věži klepe chvostem o zem liška. Poezie v doprovodu hudby Beaty Hlavenkové

Básník, prozaik, překladatel, publicista, redaktor. Držitel Ceny Jiřího Ortena (1998) a Magnesie Litery za poezii (2005). Narodil se 23. 3. 1975 v Polském Těšíně. Už za studií spoluzaložil v roce 1995 v Brně básnickou skupinu a magazín Weles, která vychází dodnes. Debutoval časopisecky, knižně sbírkou Kuním štětcem (1996). Za sbírku Pan Twardowski (Host, 1998) získal Cenu Jiřího Ortena.

„Srovnávat lze, v souvislosti s Polskem a polskou literaturou, k níž se autor často hlásí a ze které také překládá, například s lingvistickou poezií Ryszarda Krynického, intelektuálními verši Stanislawa Barańczaka nebo také s Vladimírem Holanem,“ píše v recenzi sbírky Dalibor Dobiáš. 

Následovala sbírka básní a pohádek Jezernice (Větrné mlýny, 2001). A pak Strýc Kaich se žení: memorabilie a komorní horory (Petrov, 2004). „Všechno to je uhlazené, (ta)jemné, na třicetiletého autora až starosvětské; přidá-li se k tomu stylové patriotství, invenční krajinomalba a tajnosnubnost, je Trojak, jako básnická individualita, poznatelný. Ale nadsázka a humor jsou tu nové, odlišují sbírku od předchozích (černou grotesku slibovanou na zadní záložce zastupuje nejspíš zmiňovaná balada, která si nezadá s filmovým ztvárněním Svatebních košil z Kytice),“ píše o sbírce Olga Stehlíková v Lidových novinách.

O rok později Trojak shrnul a doplnil svoji dosavadní tvorbu o skladbu Otto Lillienthal do knihy Kumštkabinet (Host, 2005) a přidal sbírku próz Brněnské metro (Host, 2007). Pak se odstěhoval na venkov a založil Komorní vinařství Trojak. Víno pěstuje a dál zpracovává podobně, jako píše básně. S pokorou a až starosvětskou úctou k půdě a tradici. (CzechLit)