Black Mountain College jako zhmotněný sen. Zpráva o „detašovaném Bauhausu“ v Severní Karolíně

5. leden 2022

Dvouhodinový vltavský Večer na téma podává zprávu o důležitých okamžicích jedné z nejoriginálnějších college v USA – Black Mountain College (1933–1957). Kvůli zrušenému Bauhausu a jeho učitelům, následně působících v emigraci, mohla tato „pionýrská“ škola paradoxně rozkvést a americkým způsobem odkaz Bauhausu posunout.

Hovoří: Jeff Arnal, Alice Sebrell a Kate Averett z Black Mountain College Museum + Art Center v Ashevillu, Marek Pokorný ředitel galerie PLATO a Petr Bakla, ředitel Hudebního informačního střediska
Účinkují: Josef Kaluža, Kateřina Huberová
Připravila: Renáta Spisarová
Dramaturgie: Eva Lenartová
Zvukový mistr: Aleš Huber, Vojtěch Dluhý
Hudba: John Cage, Lou Harrison, Stefan Wolpe a další
Režie: Tomáš Soldán
Premiéra: 13. 5. 2020
Natočeno: v ostravském studiu Českého rozhlasu

Turistické městečko Ashevill je dnes proslulé pouličními hudebníky a Abby Roach, hráčkou na polévkové lžíce, pivními zahrádkami a bary, řemeslnými výrobky, antikvariáty, kamennými kostely i koloniálními domy a romantickým výhledem na okolní hory. Jedněm z nich se pro jejich tmavou barvu říká Black Mountains. Stejně tak byla v  roce 1933 pojmenovaná malá, ale svým významem jedna z nejoriginálnějších college v USA, možná i na světě.

Zrodila se z kontroverze a v kontroverzi umřela. Nádherná v tom mezičase. Tím, jak inspirovala a rozbíjela sny o svobodě a jejím naplnění. Ležela na boku, jako ten kopec naproti jezeru Eden, silueta ženy. Houkala se sovami, smířená se svým osudem, s čímkoli, co se stane.

M.C. Richards

„Zakladatelem BMC byl John Andrew Rice. Byl vyhozen z Rowlen’s College na Floridě, a tak se spojil s několika svými kolegy a rozhodli se, že založí vlastní školu. Spousta z nich byla inspirována progresivním pedagogem Johnem Deweym,“ vysvětlují v autě směrem k místu prvního působení BMC Jeff Arnal a Alice Sebrell z BMC muzea a jeho uměleckého centra se sídlem v Ashevillu.

O tom, že se jim to skutečně podařilo a jak malá hrstka studentů na své profesory na podzim 1933 na místě čekala, se v Ostravě na sklonku roku 2019 rozvyprávěl Marek Pokorný, ředitel platformy pro současné umění PLATO, např. o tom, jak naprosto zásadní události se na BMC staly pro další vývoj moderního umění 60. a 70. let nebo o podstatném vlivu Josefa  a jeho ženy Anni Albersových (Bauhaus se do BMC dostal především díky nim). V PLATO vystoupil také skladatel Petr Bakla, který nás zasvětil do přelomových hudebních událostí na BMC. Ty nejzásadnější jsou spojené se jménem Johna Cage, ale také Lou Harissona nebo Stefana Wolpeho.

Svoboda a zodpovědnost

S mými průvodci z Ashevillu jsme se vydali i na druhé místo, kde BMC sídlila od podzimu 1941 až do roku 1957. Hluboké lesy, dřevěné i kamenné chaty, romantické jezero Lake Eden, Černé hory na dohled a také první z moderních budov americké architektury – Studovna, kterou si v kampusu postavili samotní studenti. Stejně tak se museli zabývat např. farmařením, ale vedle toho se v přírodě věnovali tanci nebo filozofii, na horských túrách se učila např. i matematika. „Na BMC panovala spousta svobody, ale zároveň mnoho zodpovědnosti, která úzce souvisela právě s tou svobodou. Byla to velmi nekompromisní zkušenost. Ta tvrdost a tlak přicházely zevnitř, protože člověk chtěl excelovat a vyniknout, protože tak to prostředí bylo nastaveno,“ uvádí věci na pravou míru Jeff Arnal.

Rozlehlá přízemní chata jídelny (Dinning hall) byla proslulá už v létě 1948, kdy vedle sebe žily a tvořily všechny ty úžasné osobnosti: Buckminster Fuller, Arthur Penn, Merce Cunningham, John Cage nebo Willem de Kooning, později Charles Olson, ale také řada žen – umělkyň. O jejich působení na BMC pojednává aktuální výstava v ashevillské galerii muzea. Jmenuje se „Zpochybňuj vše“ a přibližuje ji kurátorka Kate Averett, od které se např. dozvíme, že v kampusu BMC žily celé rodiny a mezi uměním pobíhaly malé děti, ale byl čas i na velké mejdany.

Black Mountain College prožila svůj život na maximum. „Jako kometa – nesmírně jasná, ohnivá, která se objeví, prolétne, a pak prostě zmizí. A je to tak v pořádku,“ říká slovy básnířky a absolventky školy M. C. Richards kurátorka Alice Sebrell, která se o odkaz této akademie stará více než 20 let.

Spustit audio

Související