Betonová sakrální architektura v Kolíně nad Rýnem. Kostel Johannes XXIII je jedinou stavbou katolického sochaře Josefa Rikuse
Sochař Josef Rikus pocházel z nedalekého města Paderborn. Pracoval především na menších církevních zakázkách včetně mnoha oltářů a výzdoby historických kostelů. Ke své vrcholné zakázce se dostal přes osvíceného katolického teologa Wylhelma Nyssena. Ten působil od roku 1957 na tamější univerzitě jako pastor studentské komunity.
V roce 1964 Nyssen v areálu inicioval zbudování moderního studentského sídliště a s myšlenkou stavby malého kostela v centru této komunity počítal už od počátku. Nakonec se společně se sochařem Rikusem a architektem Heinzem Buchmanem podílel na koncepci architektonicky i filozoficky inovativního sakrálního díla. Teologicko-výtvarná trojice společně chtěla vytvořit demokratický svatostánek nové doby, bez jakékoliv arogantní hierarchie, kostel otevřený křesťanské víře i demokratickému myšlení pro všechny.
Tvůrci dospěli ke koncepci kostela jako symbolu odkazujícímu k podobě stromu, který pod svou korunou skýtá útočiště pro všechny věřící. Nyssen chtěl od počátku pracovat s abstraktními symboly na úkor tradiční figurální dekorace. Uprostřed otevřené, opět nijak nehierarchizované haly, jsou umístěny čtyři hlavní betonové pilíře s dřevěným oltářem uprostřed. Symbolika kmene stromu znázorněná v podobě kubisticky odskočených geometrických objemů pak pokračuje i v návrhu stropu a střechy, která jakoby z interiéru prorůstá směrem ven k nebi a zastřešuje tak celý posvátný prostor.
Křesťanská symbolika na jedné straně a nutné konstrukční řešení na druhé
Tak vznikla výsledná podoba kostela, která by se bez centrálních čtyř pilířů jen těžko obešla. I jiné architektonické prvky svědčí o celkové demokratizaci stavby a jejího poslání. Vchod do kostela, symbolicky bez prahu, je zcela nenápadně umístěn pod betonovou stříškou. Uvnitř se pak široká loď otevírá ze dvou stran prosklenými stěnami s vitrážovou abstraktní dekorací provedenou německým výtvarníkem Willy Thonetem.
Související
-
Parní elektrárnu ESSO v Kolíně proslavily Sudkovy, Funkeho a Wiškovského fotografie
Parní centrála Elektrárenského svazu středolabských okresů je výsledkem ideální spolupráce talentovaného architekta s pokrokově smýšlejícím stavebníkem.
-
Lidový dům architektů Arndta a Gebhardta kombinuje trendy německé avantgardy
Haus des Volkes autorů Alfreda Arndta a Ernsta Gebhardta je velkorysým, stále neobjeveným monumentem německé avantgardy. Nachází se uprostřed lesů v městečku Probstzella.
-
Restaurace Tantris v Mnichově. Kultovní místo pro gurmány z celého světa
Někdy se o ní hovoří jako o nejlepší restauraci v Německu vůbec, a to nejenom díky originální gastronomii, ale i unikátní architektuře švýcarského mistra Justuse Dahindena.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
