Berlinale 2013: Pozice vítězů

Rumunský vítěz Zlatého medvěda

Vítězný rumunský film Pozice dítěte přibližuje život bohaté a privilegované rumunské rodiny v momentě, kdy dospělý syn Barbu (Bogdan Dumitrache) srazí svým autem dítě a ujede. Citově chladná rodina, kde otěže drží matka (výtečná Luminita Gheorghiu) se ocitá ve vyhroceném bodě, který nám dává nahlédnout jak do vzájemných vztahů a vazeb, od kterých se nemůže nikdo z nich oprostit, tak do fungování rumunské společnosti. Film je dílem rumunského režiséra Calina Petera Netzera, který je spojený také s německým kulturním prostředím. (Jeho rodina z Rumunska emigrovala právě do Německa.) Film natočil podle scénáře Razvana Radulesca, který společně s jinými autory napsal scénáře filmů smrt pana Lazaresca a Zboží a peníze. Také řada herců ve filmu včetně hlavní představitelky Luminiti Gheorghiu se objevila v klíčových filmech tzv. rumunské nové nové vlny. Film vyniká skvělým vedením herců, které je pro rumunské filmy příznačné, ale zároveň odlišným stylem. Netzer záměrně odmítá dlouhé statické záběry, které rumunský film proslavily, ve prospěch ruční kamery, která neustále dynamicky těká. Film ukazuje, že kvality současného rumunského filmu nestojí na šabloně snímání, ale na scénáři pevně ukotveném v realitě a perfektním vedení herců. Zlatý medvěd připadl Pozici dítěte zaslouženě a se stejně dobrým důvodem putovaly ceny i Epizodě ze života sběrače železa (r. Denis Tanovič, Velká cena poroty + cena pro nejlepšího herce) nebo např. poetické komedii o maskulinitě Prince Avalanche (r. David Gordon Green, cena za režii).

Z filmu Pozice dítěte |foto: Festival Berlinale

Silné ženy s břemenem minulosti

Hlavní slovo měly v berlínské soutěži herečky. Luminita Gheorghiu v Pozici dítěte byla jen jednou z vícera. Za kandidáta na Zlatého medvěda byl dlouho považován film Gloria (r. Sebastian Lelio), ve kterém takřka ani na vteřinu nezmizí z obrazu herečka Paulina García, hrající osmapadesátiletou rozvedenou a stále vitální ženu, která si najde nového partnera (Sergio Hernández). Ten je ale příliš slabý na to, aby se odpoutal od své osobní minulosti. Film byl nakonec odměně právě cenou pro nejlepší herečku. Konkurence v ženské herecké kategorii byla velká, protože v hlavních rolích soutěžních filmů se dále objevila mj. Juliette Binoche jako Camille Claudel, sestra spisovatele Paula Claudela, umístěná do ústavu pro duševně choré, Layla Fourie, titulní hrdinka jihoafrického (ovšem nepříliš podařeného) thrilleru, nebo Nina Hoss v německém westernu Zlato.

Z filmu Camille Claudel 1915 |foto: Festival Berlinale

Konec dvou velkých trilogií

Richard Linklater na Berlinale uvedl (mimo soutěž) závěr své trilogie Před úsvitem – Před soumrakem – Před půlnocí a takřka bezešvě navázal na poetiku vztahových dramat v předcházejících filmech. Spoluautory filmu jsou opět herci Julie Delpyová a Ethan Hawke, jejichž dlouhé milenecké dialogy proslavily předcházející snímky. Tentokrát je ale vidíme už coby rodiče během řecké dovolené, ve filmu, který se opět podobá svým hrdinům. Snaží se chovat racionálně, ale zároveň nemůže nepodléhat svodům ideální romantikou naplněného vztahu.Naopak roli pozorovatele našich všednodenních beznadějí si přisoudil Ulrich Seidl v trilogii Ráj, kterou také zakončil v Berlíně filmem Ráj: Naděje o obézní dívce, která je spolu s dalšími dětmi na diet campu, tj. hubnoucím táboře. Trilogie tímto filmem negraduje, je spíš jejím důstojným zakončením velkého, koncepčně dotaženého projektu, v tomto případě s několika mimořádnými, fascinujícími obrazovými momenty uvnitř dějově lakonického celku. Trilogie Ráj je fascinující především jako celek.

Z filmu Před půlnocí |foto: Festival Berlinale