Bergman v říši zvuku

31. červenec 2018

Byl to zvláštní zážitek – pouštět na filmovém (!) festivalu rozhlasovou hru. Lidé jsou tu přirozeně naladěni primárně na zrakové vjemy, které jsou podle vědeckých zjištění pro naši mysl v mnoha ohledech centrální a většinové, a nejsou moc připraveni na osmdesát minut soustředěného poslechu, nota bene ve společnosti dalších desítek lidí a za bílého dne (audio se poslouchá v osobní, nikoli v kolektivní intimitě, příště zhasnout, prosím!).

Jenže ani film dnes nepůsobí či moderně řečeno „nefunguje“ bez zvuku a auditivního šlehání a multimediálního stupňování emocí, takže zase tak vedle to nebylo. Zvláště pak když se na Letní filmové škole v Uherském Hradišti slaví sto let od narození švédského klasika světového filmu Ingmara Bergmana a Český rozhlas Vltava má v archivu slušné bergmanovské přihrádky.

Letní filmová škola v Uherském Hradišti letos i s Vltavou

Letní filmová škola Uherské Hradiště 2018 (detail vizuálu)

Letní filmová škola Uherské Hradiště letos proběhne od 27. července do 5. srpna a ponese se ve víru oslav – 100 let výročí od narození Ingmara Bergmana. K programu se na místě připojí i stanice Vltava. Během festivalu uvede v Divadelním a literárním stanu od švédského velikána tři rozhlasové inscenace.

U Bergmana se velmi zvláštním a specifickým způsobem prolíná literární, divadelní a filmový svět. Bergman byl divadelník a filmař zároveň, je to v jeho filmech vidět zejména ve způsobu inscenace situací a práci s herci. Nejvíce ze všeho byl však myslitel, který se vyjadřoval divadelním a filmovým jazykem, tedy obrazově. I rozhlasová hra nabízí obrazy, nikoli jen dialogy a nějaké zvukové pozadí, či jak se dnes moderně říká „zvukový design“. Hra či zvukové dramatické dílo vytváří poměrně složité a komplexní sonorní obrazy, které nelze tak snadno dešifrovat, jak by se na první pohled mohlo zdát.

Vrcholy z díla Ingmara Bergmana

Snímek z filmu Fanny a Alexandr z roku 1982. Režíroval Ingmar Bergman

Které filmy vzývaného švédského divadelního a filmového režiséra se vryjí do paměti a už tam zůstanou? Čeho si na nich cení domácí filmoví historici a publicisté a co naopak vnímají jako problematické?

Rozhlasová hra, propojující zvuky světa, hudbu a lidská slova, se přirozeně jeví jako hudební skladba, která proniká do člověka uchem bez větších bariér a podobně jako hudba nepotřebuje nějaký zásadní výklad. Jde rovnou do těla, rozechvívá naše senzory a tělesná centra, a způsobuje okamžitou emoci. Na rozdíl od hudby se tu ale daleko intenzivněji vážeme ke slovu, asi jako peripetie příběhu ve filmu táhnou obrazové sekvence a často je staví do role pouhého nástroje, sluhy vyprávění. I hudbu či hluky chápeme jako povinný doplněk, jako nějakou zvukovou koloraturu k dramatickému textu, k literatuře. To je ale největší omyl, kterého se při poslechu dopouštíme, většinou však proto, že máme necvičené ucho. A cvičit ucho se zase tolika lidem nechce, což se ukázalo i při poslechu Bergmana v Uherském Hradišti...

Stoletý klasik Ingmar Bergman. Pořady k výročí narození švédského režiséra

Ingmar Bergman

Když se před sto lety, 14. července 1918, narodil Ingmar Bergman, byl film ještě pořád v začátcích. Už tehdy ho dopředu posouvali především autoři, jejichž díla nějak vybočovala či překračovala dosavadní filmové stereotypy, rámce a pravidla. Ingmar Bergman se později stal jedním z nich. Stal se klasikem v tom nejlepším smyslu slova: autorem, jehož dílo žije a mluví bez ohledu na stárnutí v čase.

Oko, zdá se, máme cvičené lépe. Filmovou multimedialitu jsme dnes schopni vnímat velmi samozřejmě, a intuitivně čteme zadní, přední, zkrátka všechny plány. Ale – není i TO iluze? Není naše filmem vycvičené oko podobně ploché jako daleko méně trénované ucho? Nedržíme se při „filmovém“ vnímání, zmasírováni přemírou obrazů, jen prefabrikovaných vizuálních či multimediálních stereotypů? Umíme ještě vidět nově? Otevřené obrazy a jejich možné významy?

V rozhlasové verzi posledního filmu Ingmara Bergmana Sarabanda, kterou Český rozhlas natočil letos k autorově centenariu a která běžela n LFŠ v Hradišti, na takové nové otevřené obrazy narazit lze. Je jich tam vzhledem k paradoxní „novosti“ média dokonce obrovské množství. A jak ti, kteří v Literárním stanu vydrželi poslouchat – protože trpělivost je u audia podstatnější než u filmu – jistě poznali: s novými zvukovými obrazy přichází i nový a trochu jiný Bergman. Nikoli staronový, nýbrž nový, Bergman zvukového obrazu!

Ingmar Bergman na Letní filmové škole

28. 7. 16:00
Ingmar Bergman: Sarabanda
Rozhlasová premiéra v sobotu 14. 7. 2018.
Lásky hra sobecká.
Johan a Mariane ze Scén z manželského života se setkávají na konci života. Návštěva bývalé ženy na odlehlém panství, kde kromě stárnoucího milionáře žije jeho nemilovaný syn Henrik a talentovaná vnučka Karin, připravující se na studia violoncella.
Premiérová rozhlasová inscenace letošních bergmanovských připomínek v Českém rozhlase Vltava.
Režie Štěpán Pácl
Účinkují Ladislav Mrkvička, Taťjána Medvecká, Vladimír Javorský, Klára Suchá.

2. 8. 15:30
Ingmar Bergman: Nevěra
Příjemné intermezzo s ničivými následky.
Herečka Marianne je šťastně provdaná za dirigenta Markuse, přesto se zamiluje do režiséra Davida. Chvíli si všichni myslí, že o nic nejde, než nad svými city ztratí kontrolu.
Režie Hana Kofránková.
Účinkují Ivan Trojan, Dana Černá, Lukáš Hlavica, Jiří Ornest, Taťjana Medvecká, Julie Baboráková, Jiří Klem, Ivan Řezáč, Marie Štípková, Helena Dvořáková, Apolena Veldová.
Rozhlasová premiéra 2012.

4. 8. 16:00
Ingmar Bergman: Malba na dřevě
Jedinou jistotou zůstává smrt.
Příběh rytíře Antonia Blocka, který se se svým sluhou vrátil po letech strávených na křižácké výpravě do vlasti postižené morem. Divadelní hra, která sloužila jako předobraz ke scénáři filmu Sedmá pečeť.
Režie Vladimír Rusko.
Účinkují Ladislav Frej, Jiří Lábus, Luděk Munzar, Barbora Hrzánová, Milena Steinmasslová, Josef Somr, Zdeněk Žák, Ilona Svobodová, Věra Slunéčková.
Rozhlasová premiéra 2006.

autor: Petr Fischer
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?