Baví mě poznávat intimní prostor žen, říká Tereza Nvotová o filmu Špína

2. září 2017
Špína (2017, r. Tereza Nvotová)

Jak debutující režisérka točí scénu znásilnění? Jak balancuje mezi intimním příběhem a společenskou debatou na témata přítomná ve filmu? Jakým filmařským zlozvykům běžným v českém filmu se debutant musí vyhnout?

„V českém filmu se permanentně děje to, že si režisér a kameraman prostě nepromyslí věci dopředu. Pak přijdou na plac a tak nějak to ladí na místě. Hrozně to bere čas a energii. Já jsem ale chtěla mít všechno dobře připravené,“ říká o českém filmu kriticky herečka a režisérka Tereza Nvotová.

„Někteří herci už jsou také zvyklí na seriálový způsob natáčení, při kterém není na nic čas. Museli na začátku zbystřit, protože já jsem chtěla točit jinak,“ říká režisérka, která po několika dokumentárních filmech (a také rozhlasových dokumentech z podcastové série Zhasni!) letos debutovala velmi poctivým celovečerním hraným filmem Špína. Ten se zařazuje mezi nejlepší slovenské filmy poslední doby.

Špína je film o sedmnáctileté Leně (Dominika Morávková), jejíž dospívání zásadně poznamená znásilnění. Přímo doma během doučování Lenu znásilní – všemi obdivovaný a oblíbený – učitel matematiky. Lena nenajde sílu se někomu svěřit. Pocit viny, hanby a strachu, že jí nikdo neuvěří, ji dožene až k pokusu o sebevraždu. Lena se kvůli tomu ocitne na psychiatrické klinice...

Co nezahrajou „děcka z konzervy"

Špínu Tereza Nvotová natočila s kameramanem Markem Dvořákem (David, Show!, René) a hereckým ansámblem, ve kterém se mísí profesionálové (mj. také režisérčina matka Anna Šišková) s neherci, například ve scénách z psychiatrické léčebny.

„Několik měsíců jsem objížděla psychiatrické instituce a hledala představitele. Bylo jasné, že do takových rolí nemůžu obsadit děcka z konzervy,“ říká režisérka k silným, částečně improvizovaným – a také velmi drsným a sprostým – scénám z terapeutické skupiny. „Pak už jsem je nemusela moc režírovat, protože prostředí znají moc dobře. Natáčení pro ně byly skvělé dny, které si užívali.“

Samotná psychiatrická léčba, zobrazená ve filmu dost kriticky, je podle Terezy Nvotové na Slovensku i v Česku velké společenské téma. „Samozřejmě se toho bojím, protože vím, že se to bude řešit. Spojili jsme se proto také s aliancí, která pomáhá týraným ženám a chceme spolupracovat s doktory a dělat projekce pro školy.“ Usiluje nejenom o kampaň k filmu, ale také o diskusi ke společenskému tématu.