BáSnění Vojtěcha Vacka
Poezie jako prostředek k poznávání a ohledávání světa i životabudič – Vojtěch Vacek skrze své básnění vítá posluchače nejen k poslechu svých oblíbených básní, ale také přemítá o vlastnostech a úkolech samotného básnictví. Ve svém výběru představuje verše starých Aztéků, Walta Whitmana, Běly Čápové a Josefa Schnabela.
Vojtěch Vacek (1993) je básník, hudebník a organizátor festivalu Den poezie. Za svou sbírku Měňagon dostal Cenu Jiřího Ortena. Poslední sbírka Vlnění zvěře se objevila v širších nominacích ceny Magnesia Litera. Jeho básně byly přeloženy do angličtiny, němčiny, francouzštiny a japonštiny.
ÚDAJE O VYDÁNÍ
Walt Whitman: Demokracie, ženo má!; překl. Pavel Eisner; Jaroslav Podružek, Praha, 1945
Běla Čápová: Cucat vnitřní mňau; Malvern, 2024
Josef Schnabel; Jan M. Tomeš (ed.): Magnetická pole; Československý spisovatel, 1967
Vladimír Mikeš (ed.): Tanec živlů. Poezie starých Aztéků; Československý spisovatel, 1976.
Vojtěch Vacek: Měňagon; Pavel Mervart, 2021
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
-
Džuniči Saga: Zpověď šéfa jakuzy. Syrový pohled do srdce japonského podsvětí a fungování tamní mafie
-
Clare Dwyer Hogg: Sbohem. Svatopluk Skopal v příběhu o zradě, přiznání a (ne)možnosti vykoupení
-
Jean Paul: Doktor Škrtikočka jede do lázní. Rozmanité příběhy jednoho podivína a cynika
-
Anton Pavlovič Čechov: Višňový sad. Mistrovské drama s Tatianou Dykovou v hlavní roli
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.