BáSnění Sylvy Fischerové

Aby básník nepřijal nic jako dané.
Hölderlin

Měli jsme a máme úžasný básníky, kteří dokážou pojednat i dějinný katastrofy a hroznou dobu. Ale pořád platí, co napsal Ivan Diviš: „Je to zem, kde básník je hovno... skončí to pod třemi recenzemi a vzadu čoudí Velim.“
Sylva Fischerová

Básnířka, prozaička, klasická filoložka. Pracuje v Ústavu řeckých a latinských studií na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Její poezii prostupují existenciální prožitky, abstraktní témata i autobiografická povaha námětů. Formálně pracuje s volným veršem. Nejnovější básnická sbírka Světový orloj (Druhé město, 2017) je sumou životní i básnické zkušenosti, osobním místopisem s průměty dějin a událostí. Vedle poezie píše prózy (Evropa je jako židle Thonet, Amerika je pravý úhel, 2012; Bizom aneb Služba a mise, 2016) a knihy pro děti (Egbérie a Olténie, 2011). Za knihu rozhovorů s filozofem Karlem Flossem (Bůh vždycky zatřese stavbou, 2011) obdržela cenu Nadace Českého literárního fondu. Její verše byly přeloženy do řady jazyků, knižní básnické výbory vyšly ve Velké Británii a USA. Texty Sylvy Fischerové zhudebnila Načeva (CD Milostný slabiky, 2013; Průvan v hlavě, 2017).