BáSnění Petra Hrušky

Poezie je způsob, jak nerozumět světu. A z toho vyplývá i role básníka ve společnosti. Společnost nechce příliš vědět, že nerozumí světu. Že je pořád stejně pitomá a že je pořád stejně bezradná. Já nevím, který čert nám nakukal, že máme světu rozumět. My přece světu nerozumíme pořád stejně, jenom možná jsme mu dříve nerozuměli tak nějak klidněji nebo souladněji.
Petr Hruška v pořadu Vizitka, 12. září 2017

Petr Hruška působí jako literární historik v Ústavu pro českou literaturu AV, vyučoval na vysokých školách v Brně a v Ostravě. Vydal monografii o Karlu Šiktancovi a chystá knihu o Ivanu Wernischovi. Je autorem sbírek Obývací nepokoje (1995), Měsíce (1998), Vždycky se ty dveře zavíraly (2002), Auta vjíždějí do lodí (2007), Darmata (2012) anebo prozaických zápisů Odstavce, vydaných v souboru Zelený svetr (2004). Jeho dílo je velmi osobní, soukromé.