BáSnění Pavla Kolmačky

27. březen 2026

BáSnění

Hravě groteskní verše básníka Čana, meditativní poezie Vladimíra Mikeše nebo verše Bohuslava Reynka představuje básník a prozaik, který byl v roce 2024 oceněn Cenou Jaroslava Seiferta i Státní cenou za literaturu v souvislosti se svým románem Canto ostinato.

Připravil: Petr Gojda

Premiéra: 23. 3. 2026

Pavel Kolmačka (1962) od osmdesátých letech rozdával své básně přátelům a otiskoval je v samizdatových sbornících. Oficiálně své texty poprvé vydal v devadesátých letech ve sbírkách Vlál za mnou směšný šos (1994/1996) a Viděl jsi, že jsi (1998). Od roku 2006 publikuje v nakladateltví Triáda.

Vedle sbírek Moře (2010), Wittgenstein bije žáka (2014) a Život lidí, zvířat, rostlin, včel (2018) vydal také romány Stopy za obzor (2006) a Canto ostinato (2023). V Revolver Revue mu vyšly deníkové záznamy Jedna věta (2012).

ÚDAJE O VYDÁNÍ

Bohuslav Reynek: Jitřní dvůr. Sníh na zápraží (vyšlo 1969 v jednom svazku s dvěma dalšími sbírkami v Kruh, Hradec Králové)
Jiří Tomášek: Banalita. (Samizdat, KDM 1987; pak Triáda, 2009)
Vladimír Mikeš: Věčnost je teď, právě nyní. Z knihy Co to tu šumí? Blankytný vesmír (Protimluv 2024)
Čan (Tomáš Ungár): Hrajte mi Schuberta, pane Konvalinka. Báseň knižně nevyšla, zazněla v pásmu Čanovy poezie v divadle Orfeus (citovaná verze ze stránek divadla)
Pavel Kolmačka: Neb… se. (otištěna v Revolver Revue 139)

autor: Petr Gojda