BáSnění Jiřího Macháčka
Šéfredaktor nakladatelství Protimluv Jiří Macháček vybírá své oblíbené poetické texty.
Jiří Macháček (1970) je hudebník, básník, editor, vydavatel a publicista. V letech 1988–1996 studoval na Filozofické fakultě Ostravské univerzity a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působil jako vedoucí kulturní rubriky MF DNES (v krajské redakci v Ostravě) a také jako redaktor volné rozhlasové tvorby Českého rozhlasu Ostrava. Od roku 2002 až doposud je šéfredaktorem revue Protimluv, organizuje mezinárodní literární přehlídku ProtimluvFest, věnuje se rovněž vydavatelské činnosti Protimluvu. Kromě publicistiky píše také eseje, které vyšly polsky i maďarsky, básně publikoval např. v revue Souvislosti. Intenzivně se zabývá hudbou, tradiční i experimentální, jako houslista spolupracoval či spolupracuje s řadou uskupení – Krraakkk, Mištes, Johanband, Mamalör, Norská trojka a jiné; zpíval rovněž v mužském sboru hebrejských písní Noach. Žije v Ostravě.
S autorem připravila Marina Feltlová.
Natočeno v roce 2018.
ÚDAJE O VYDÁNÍ:
- Petr Motýl: Prosinec (ze sbírky Jako černá perla v nebi, výbor Petra Krále, Protimluv, 2018)
- Jaroslav Žila: Holí jsem vepsal... (ze sbírky V hrudi pták, Host, 2010)
- Jiří Macháček: bez názvu (knižně nepublikováno)
- Marek Pražák: Olejové město (ze sbírky Hallada o Olejovém městě, Protimluv, 2018)
- Adam Zagajewski: Dětství (ze sbírky Neviditelné věci, přeložil Michael Alexa, Protimluv, 2018)
Nejposlouchanější
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Venuše v kožichu. Trýzeň a ponížení jako nejvyšší důkaz lásky v erotickém románu Sacher-Masocha
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Jaroslav Hašek: Na opuštěné latríně, Spravedlnost zvítězí. Dvě humoresky od mistra české literatury
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.