Babí léto
Pro scénáristu Jiřího Hubače znamená konflikt s umrtvujícími stereotypy základní stavební kámen řady jeho příběhů. Vzpomeňme třeba na Jirešovo retro Učitel tance, kde se tuberkulózou prolezlý stepař odmítl podřídit nemocničním regulím. Hubačovi hrdinové jsou často podivíni, jejichž infantilní pošetilost se však ukazuje jasnozřivější než život podle konvenčních norem. Oba motivy - střet s přízraky smrti a osvícené bláznovství - se objevují i v Hubačově předloze pro film Babí léto, který jako svůj pátý celovečerní projekt režíroval Vladimír Michálek.
Překvapivé je obsazení hlavních rolí. Vlastimil Brodský hraje opak moudrých a seriózních staříků a jeho postava jako by vypadla spíš z hrabalovských historek o přerostlých puberťácích. Recese, které provádí se svým kamarádem v podání Stanislava Zindulky, se předvedou hned v úvodní scéně. Oba dědulové se vydávají za nóbl pracháče a pro vlastní zábavu vyjednávají koupi zámku za 65 milionů.
Také postava Františkovy manželky byla obsazena proti stereotypu roztomile neposedných babiček, v nichž jsme zvyklí vídat Stellu Zázvorkovou. Její postava je naopak vzorem až morbidní usedlosti a spořivosti, vyžívající se v opakovaných návštěvách hřbitova a plánování vlastního pohřbu. Zápletka příběhu je však právě kvůli tomuto modelovému kontrastu občas nevěrohodná. Hubač svou dvojici dovede až k rozvodovému stání, Františka nechá uvíznout pod pantoflem a jeho ženu pak náhle promění v bytost plnou pochopení.
Vladimír Michálek si po expresivním smíchovském morytátu Anděl exit vyzkoušel žánr laskavého příběhu o stáří. Babí léto zaujme sympaticky nejednoznačnou povahokresbou - a to především ve vedlejších postavách. Vděčné mikrostudie předvádějí Jiří Lábus v roli realitního agenta, který na Františkovi vymáhá peníze za úvodní maškarádu. Nebo Simona Stašová v úloze květinářky, od níž si duo baronů Prášilů přijde peníze vypůjčit. Ondřej Vetchý jako Hánovic syn, jenž zoufale potřebuje byt, zrcadlí generační konflikt, který naštěstí nevyznívá černobíle.
To nejzajímavější se však na Babím létě odehrává mimo dialogy - v ilustracích prostředí, v němž hlavní hrdinové spřádají svá alotria. Kameraman Martin Štrba komponoval vyprávění do obrazů plných vnitřních kontrastů - opakovaně ukazuje hřbitov a stromořadí s hradbou paneláků v pozadí, všímá si luxusně zrekonstruovaných pasáží působících jako tísnivá mauzolea i svatostánků konzumu a víry v podobách hypermarketů a kostelů. A právě tyto ornamenty dodávají Babímu létu přídech meditace o tom, jak v současném babylonu zůstat autentický a jak se ubránit jeho vyčerpávajícím traumatům. Což samozřejmě platí nejen o lidech, kterým je přes osmdesát a vyžívají se v nakažlivých klukovinách.
Nejposlouchanější
-
Jane Austenová: Rozum a cit. Příběh o osudových láskách, nadějích i milostných zklamáních
-
Molière: Lakomec. Ivan Trojan v titulní roli slavné komedie, v níž jde o peníze až v první řadě
-
Alexandre Dumas ml.: Dáma s kaméliemi. Příběh o tragické lásce pařížské kurtizány
-
Charles Dickens: Zvony novoroční. Příběh o jednom snu, kouzlu zvonů a síle lidské solidarity
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.