Auguste Villiers de l’Isle Adam: Katalina

Hned po přistání v Santanderu potká hlavní hrdina svého spolužáka ze školy v Bretani. Ve společnosti jeho a atraktivní mulatky Kataliny stráví příjemné odpoledne. Když přítel večer zjistí, že se musí vrátit na loď, na které slouží, nabídne vypravěči a Katalině nocleh ve svém pokoji v místním hostinci. Noc se ovšem nečekaně změní v drama, které rychle ukončí veškeré vypravěčovy touhy po cestování.

Francouzský básník, prozaik a dramatik Auguste Villiers de l’Isle-Adam (1838-1889) se jak svým životem, tak tvorbou vymyká všem standardním schématům. Ačkoliv pocházel ze starého aristokratického rodu, většinu života prožil v naprosté bídě. Značnou část rodinného majetku promrhal už jeho otec při pátrání po údajném pokladu johanitů, jejichž velmistrem byl v 16. století jeden z Villiersových předků.

V roce 1860 se August Villiers usadil v Paříži a díky finanční podpoře své tety se mohl zapojit do uměleckého života. Spřátelil se s Charlesem Baudelairem, obdivoval Edgara Alana Poea a německého filozofa Hegela, opakovaně navštěvoval Richarda Wagnera. Jeho literární díla si jen obtížně hledala cestu ke čtenářům, především pro svou přílišnou bizarnost a mystičnost. Kritik F. X. Šalda později charakterizoval Villierse jako "posledního romantika a prvního symbolistu". Pozitivního ohlasu se dočkal až v posledním desetiletí života, kdy zejména je ho Kruté povídky nadšeně přivítal například Joris Karl Huysmans nebo Stéphane Mallarmé.