Asijské umění čtu jako detektivku. Baví mě sledovat střet tradičního s novým, říká kurátorka Markéta Hánová
Jako detektiv si vystudovaná japanoložka a kunsthistorička naposledy připadala, když sledovala prolínání čínské tušové malby do japonského umění. Právě jemu ostatně zasvětila celý svůj profesní život. Dnes si ho šéfka asijské sbírky Národní galerie spojí hlavně se zenovou malbou, kterou v Salmovském paláci aktuálně vystavuje. O expozici Zenga – japonské zenové obrazy ze sbírky Kaeru-an mluvila ve Vizitce s Markétou Kaňkovou.
Zájem o tušovou malbu pronásleduje Markétu Hánovou dlouho. Vše začalo před dvaceti lety v New Orleans, kde viděla soukromou sbírku zenové malby a kaligrafie. Před třemi lety se pak jí a kolegům z Národní galerie podařil husarský kousek – od nizozemského umělce a sběratele Felixe Hesse získali cennou soukromou kolekci. „V kontextu světových zenových sbírek jde o výjimečně cennou záležitost. Hesse shromáždil 526 závěsných svitků, maleb a kaligrafií, také jeden párový paraván a několik kousků z keramiky,“ popisuje.
Na výstavě Zenga – japonské zenové obrazy ze sbírky Kaeru-an společně s kurátorkou Janou Ryndovou ale mohly představit jen její malou část. „Navzdory prostorovým omezením Salmovského paláce jsme chtěly sbírku představit v celé její šíři. Výstavu jsme tak koncipovaly do pěti tematických kapitol, ve kterých nechybí zenová praxe, vztah zenu k přírodě nebo zenová parodie“. Cestu k duchovnímu probuzení ale mohou návštěvníci výstavy hledat nejen skrze kontemplaci vystavených prací tuší na papíře, ale i díky řadě doprovodných aktivit. „Naším cílem bylo dopřát návštěvníkům co nejcelistvější vhled do zkušenosti zenu. V prostorách Salmovského paláce je tak možné si zameditovat nebo se natáhnout na tatami,“ usmívá se.
Po aktuální výstavě i předchozím velkém projektu Buddha zblízka, představeném ve Valdštejnské jízdárně, teď ale společně s kolegy z Národní galerie stojí před dalším úkolem. Pro Salmovský palác pracují na přípravě stálé expozice, která by měla šíři a bohatství asijské sbírky představit moderním způsobem. „V současné chvíli sbírka obsahuje 13 tisíc předmětů původem z Japonska, Číny, Koreje, Tibetu, Střední, jižní a jihovýchodní Asie a Předního východu. Sbírku nadále rozšiřujeme, byť finanční zdroje na akvizice jsou v současné situaci značně omezené.“ Jak chtějí stálou výstavu pojmout, popsala ve Vizitce detailně. Se stejnou vášní v ní ale mluvila třeba i o místech, na která se v Japonsku nejradši vrací nebo o hudbě, kterou v zemi vycházejícího slunce objevila.
Související
-
Jiří Votruba: Můj veselejší pohled na svět pramení z rodinné historie
Zvýrazněné kontury, pestré barvy, prvky komiksu, inspirace americkým pop artem i Japonskem patří k jeho nezaměnitelnému rukopisu.
-
Dřív se v Japonsku hodně bouralo, teď už tu architekti víc myslí na udržitelnost, říká japanoložka
Kontrast mluvené a psané japonštiny či rezervované mezilidské vztahy až do momentu, než dáte druhé straně jasně najevo, že o spolupráci doopravdy stojíte.
-
Mezi abstrakcí a figurálním uměním je někdy těžko čitelná hranice, říká malíř Zdenek Hůla
„Mám rád, když můžu vytvářet věci přímo na místě, v přírodě. Nejvíc jsem spokojený se sochou v Zásmukách, je ponořená v říčce, občas se tam jedu podívat,“ říká Zdenek Hůla.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
