Arnošt Goldflam: Vzpomínky babičky z minulého století. Dokumentární hra podle autentických vzpomínek

V roce 1859 vyhověla tehdy pětapadesátiletá Antonie Kavalírová žádosti svých deseti dětí a začala psát vzpomínky. První věty se objevily v sešitu, který ona nazývala památník, 7. května. Byla sobota a ona začala jeho stránky pokrývat českým textem, ale psaným německým kurentem.

Její tehdy již zesnulý muž byl zakladatel sklářské hutě v Sázavě. K založení později světoznámých skláren Kavalier ale vedla dlouhá a mnohdy strastiplná cesta. Jak paní Antonie píše: „Při těch upomínkách člověka to někdy ovane a někdy zas až srdce se ulekne a zas dál pookřeje. A musíme všecko jedno s druhým mile a trpělivě snášet; a tak nám ty leta utečou, ani se člověk nenaděje. Přála bych každýmu, kdo bude to moje starodávné škrábání číst, aby ucítil, ale ne zkusil, co jsem já do svých padesáti šesti roků přežila. Moc zlého a trpkého a málo dobrého jsem v tom svým dlouhým věku okusila.“

Zápisky později zdědil Josef Jan Frič, syn J. V. Friče a Anny Sázavské (Kavalírové), který se rozhodl tento výjimečný záznam rodinné historie publikovat. O vydání napsal: „Svůj památník sepisovala babička snad rok, snad dvě léta pilně den co den. Slýchal jsem o tom nejednou vyprávět. Sedávala v myšlenkách v besídce při řece u sázavského mlýna a psávala pak u stolku v hořejší ‚seknici‘ s vyhlídkou na zámek a okolní kopce. Psala hned na ráz bez jediné chyby.“ Hned po prvním vydání v roce 1929 se dílko stalo literární raritou.

V roce 1988 napsal podle této předlohy Arnošt Goldflam dokumentární hru s názvem Vzpomínky babičky z minulého století. Režisér Zdeněk Kozák do hlavní role obsadil Helenu Trýbovou.