Anton Pavlovič Čechov: Milostpaní. Povídka ruského klasika v interpretaci Karla Högera
Jak dopadne příběh, který odhaluje ty nejnižší lidské pudy, jako je chamtivost, závist, vztek či sobectví? Může to vůbec pro někoho dopadnout dobře? A kdo se bude smát naposled? Poslechněte si povídku ruského klasika v interpretaci Karla Högera. On-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Anton Pavlovič Čechov je jeden z nejvýznamnějších ruských spisovatelů 19. století. Mezi lety 1880 a 1903 napsal přes 600 literárních děl. Na počátku to ale nevypadalo, že se vydá na spisovatelskou dráhu. V roce 1879 se pustil do studia medicíny na Moskevské univerzitě, které také dokončil v roce 1884. Nějakou dobu poté pracoval jako lékař. Už ale během studií se u něj objevovaly umělecké vlohy. Pokoušel se psát různé anekdoty či komické historky, které poté nabízel různým moskevským redakcím. Na počátku svého snažení neměl velký úspěch, když redakce jeho malá dílka odmítaly.
V roce 1878 píše svoji první divadelní hru nazvanou Bez otce. Tato hra byla považována až do roku 1923, kdybyla objevena, za ztracenou. Dnes je známá pod názvem Platonov. Od 1880 přispíval svými humoristickými novelami do Petrohraských novin Strekosa. Od roku 1886 začíná psát psychologické prózy a dramatická vypravování, které se mimo jiné týkají sociálních problémů ruského venkova. Do historie se zapsal zejména svou dramatickou tvorbou. Jmenovat můžeme díla jako Racek, Tři sestry,Višňový sad a další. Čechov před svou smrtí prodělal několik srdečních příhod. V roce 1905 odjel se svou ženou léčit se do Německa. Jeho žena Olga Knipper popisuje ve svých pamětech jeho nevšední odchod z tohoto světa. Poprvé v životě si nechal zavolat lékaře. Potom, co lékař přijel, poručil si sklenici šampaňského. Lékaři řekl, že umírá. Ke své ženě pozvedl číši a prohlásil: „Je to tak dlouho, co jsem nepil šampaňské.“ Vypil celou sklenici, lehl si a už navěky mlčel.
Povídka Milostpaní patří mezi jeho vážnější texty. Jde o příběh Stěpana, který žije v jedné chalupě se svými rodiči, bratrem a přítelkyní. Stěpan byl zaměstnaný u vypočítavé a hříšné milostpaní jako kočí. Stěpan však neprodával milostpaní pouze svou práci, prodával i sebe samého. S touto představou se ale nemohl vyrovnat. Do práce přestal chodit a schovával se doma v chalupě. Chamtivý otec ho však násilím donutil. Stěpan se podvolil milostpaní, i
přesto, že mu to bylo velmi nepříjemné a jeho přítelkyně si to nepřála. Zájem otce, aby u milostpaní pracoval, se ztratil v tu ránu, co mu milostpaní odmítla poskytnout dříví ze svého lesa zadarmo. Stěpan ale odmítl od milostpaní odejít, na což doplatila jeho přítelkyně, kterou otec vyhnal z domu. Co na to Stěpan?
Účinkuje: Karel Höger
Překlad a režie: Josef Palla
Natočeno v roce 1976.
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.