Anton Pavlovič Čechov: Angrešt
Nestavějte smysl svého života na něčem tak prchavém, jako je štěstí. Opřete se o ctnostnější hodnoty, ponouká Čechov ve své povídce zejména mladé lidi. Čte Jan Vlasák. Poslouchejte on-line po dobu jednoho týdne po odvysílání.
Ruský spisovatel Anton Pavlovič Čechov se narodil v roce 1860 v Taganrogu. Po gymnáziu vystudoval medicínu a působil v Moskvě. Kvůli přivýdělku přispíval zprvu pod pseudonymem krátkými povídkami do humoristických časopisů. Později se stal především dramatikem a autorem významných děl jako Racek, Višňový sad, Strýček Váňa nebo Tři sestry. Věnoval se ale i žánru psychologické povídky a většinu z textů zasadil do prostředí ruského venkova, kde sám rád pobýval.
Každý se snaží najít v životě kousek štěstí, stejně tak jako Nikolaj, na kterého vzpomíná v povídce Angrešt jeho bratr Ivan během deštivého večera na statku uprostřed úchvatně vykreslené krajiny. Nikolaj svojí idylku ruského snu kdysi upřel na touhu opustit šeď městské kanceláře a odstěhovat se na venkovský statek obklopený přírodou a angreštovými keři. V roli statkáře se najde a jeho život je naplněn. Čechov nás ale prostřednictvím postavy Ivana, který o spokojenosti svého bratra není přesvědčen, uvádí do pochybností. Přestože je definice štěstí komplikovaná a křehká, snaží se nám ji alespoň ilustrovat filozofickým zamyšlením.
Účinkuje: Jan Vlasák
Překlad: Anna Zahradníčková
Připravila: Hana Soukupová
Režie: Luboš Koníř
Připravily České Budějovice v roce 2012.
Nejposlouchanější
-
Robert Harris: Otčina. Krimi příběh z alternativní historie, v níž válku vyhrálo Německo
-
Peter Hacks: Rozhovor v domě Steinových o nepřítomném panu Goethovi. Slavný básník očima své milenky
-
Jakob Wassermann: Kryštof Kolumbus – Don Quijote oceánu
-
Arnošt Lustig: Kůstka, dívka z Prahy. O silné touze přežít a dočkat se konce války za každou cenu
Nejnovější hry a četba
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
