Anna Beata Háblová: Zaha Hadid v Praze

Je to ten úsek života architektury, kdy už je sice někde uloženo DNA nového městského přírůstku, zatím ale není nikde nic vidět. Břicho místa se ještě nenafukuje, jen se někde pod rukama architektů množí buňky výkresů a plánů.

Stavební jámy se pečlivě uzavřou a obyvatelé města nervózně přešlapují kolem hermetických plotů, za kterými se odehrává tajný obřad bagrů nebo archeologických průzkumů. V poslední době se v neprodyšných ohradách objevují otvory, kukátka nebo průhledy, skrz které jsou lidé vyzváni účastnit se divadla celé stavby.

Anna Beata Háblová: Palác DRN na Národní

• Upravit
• Smazat

Během jedné přednášky v Japonsku jsem obdržela dotaz, co je to umění. Slyšela jsem se, jak odpovídám: Umění je způsob myšlení.

S potěšením pozoruji rojící se lidi kolem vyhlídkového okna pozemku Penty u pražského Masarykova nádraží. Trychtýř ze zrezivělé oceli vetknutý do sametově černého plotu shlíží na parcelu orámovanou bedněním a vzpěrami. Dobře provedený architektonický prvek vyhlídky, spolu s elegantní instalací archeologických nálezů nebo drobné pozornosti ve formě dřevěných schodů k sezení jsou sice maličkosti, zato se z nich dá vyčíst, kterým směrem by se kvalita budoucího objektu mohla ubírat.

Ač je vyhlídkový trychtýř dílem studentské soutěže, návrh na celý multifunkční komplex vyhrála před dvěma lety zesnulá, cenami ověnčená královna světové architektury, Zaha Hadid. Jestli jsem někoho během svých studií zbožně ctila, byla to tato britská čarodějka s iráckými kořeny.

Zahraniční výpravy za její architekturou se vždy nesly v duchu napjatosti a touhy osahat si materiály, ze kterých jsou precizně stvořeny rozevláté a dekonstruktivistické tvary. Vedla mě zvědavost, jak může být výtvarné myšlení v duchu zborcené geometrie převedeno do pragmatické architektury. Pokud už v jejích stavbách něco nebylo oblé, zaručeně to nebylo kolmé. A to se týkalo i takových prvků, jako jsou dveře.

Anna Beata Háblová: Identita měst

• Upravit
• Smazat

Letím do města, které se od mého rodiště nachází o něco blíže rovníku. Během turbulencí vedle mě žena středního věku vyjekne, pak se omluvně usmívá.

O to větší napětí ve mně roste s příslibem její stavby v Praze. Jako většina hvězdných architektů, i kancelář Zahy Hadid je totiž považována za sice dobře nastartovaný, ale až příliš mohutný stroj. Kancelář, která má velké množství zakázek a jejíž jakákoliv práce vyžaduje charakteristický rukopis, se může snadno dostat do mělkých forem, které přímo nesouvisejí s hloubkou a potřebami daného místa.

Při pohledu na vizualizaci chystaného administrativně obchodního komplexu, jemuž by nicméně slušely i byty, mě proto napadají pochybnosti, jestli právě o nějakou zbytečnou formálnost nejde i zde. Podle všeho to ale vypadá, že nová výstavba bude mít ještě důležitější poslání, než jen předvést zlaté pruty v předpokládaném aerodynamickém tvarování. Realizace komplexu by měla umožnit propojení dosud odtržených míst v blízkosti Masarykova nádraží.

Město je totiž jako síť. Čím více propojení a uzlů má, tím je město stabilnější a životaschopnější. Jsou to noty, kterými zdá se hraje i tento projekt. Už je za námi éra opulentních návrhů převedených do aspoň trochu praktické hmoty. Současná architektura směřuje k propojování lokalit, dobrovolné skromnosti, sociálním projektům a péči o veřejný prostor. Právě na kvalitě veřejného prostoru a schopnosti podpořit život na ulici si kvalitu tohoto záměru budeme moci v budoucnu ověřit.