America

(…) Myslím, že jakkoliv je celý projekt postaven na Danielu Hopeovi a obecně dominantním zvuku smyčcových nástrojů, jsou to právě ony jazzové přesahy, které vkusně a elegantně dokládají slova o sounáležitosti různých hudebních forem v americké hudební tradici. Hopeova America jí posílá jakýsi otevřený milostný dopis, a je to vyznání lásky zjevně srdečné a upřímné. Osobně mám za to, že poslech nahrávky lze doporučit jak dosud nezasvěceným zájemcům o základní seznámení s tím nejlepším z historie americké hudby, tak znalcům, kteří si zde své oblíbené melodie najdou v neotřelých úpravách a v nepochybně špičkovém provedení. (…)