Alžběta Josefy, portrét bubnující malířky
Dnešní doba často přehluší vnitřní hlas člověka. Alžběta Josefy vědomě žije a pracuje tak, aby svému hlasu naslouchala a nechávala mu prostor – z něho totiž pramení její práce a tvorba. Malování je osamělá a většinou neslyšná činnost. Alžběta ale používá techniku práce s akrylovými barvami a vodou, a tak je její proces malování jemně slyšet. Tyto zvuky a ticho jejího ateliéru pak kontrastují s perkusemi, na které hraje. Alžběta Josefy žije odvážný a inspirativní život.
Můj život se odehrává souběžně na mnoha polích a ve dvou jazycích. Režíruji v Čechách a taky v Srbsku, vedu domácnost, sedím u počítače, vychovávám děti, vařím, čtu, čekám frontu na poště, neustále jsem obklopená lidmi… znáte to. Často ležím v posteli, v době, kdy bych mohla spát a neumím zastavit myšlenky, které na mě ze všech stran útočí – od logistických kombinací na příští dny, nákupních seznamů až k lamentacím o bezútěšnosti světa. Pod nimi, někde vespod, dřímá touha po tichu.
O Alžbětě vím už velmi dlouho. Natáčela jsem klip pro její tehdejší kapelu Gothart. Po letech jsem narazila na jednu její malbu, která mě výrazně oslovila, a tak jsem začala pátrat mezi jejími obrazy dál, šla jsem na pár výstav. A taky jsme se občas náhodou potkaly. Všechna ta drobná setkání měla podobnou atmosféru a lehký příslib možného porozumění.
A pak jsme se jednou na tramvajové zastávce zapovídaly, zmínila se o způsobu své práce a mně došlo, že bych o bubnující malířce chtěla natočit rozhlasový dokument. Naskakovaly mi v hlavě zvuky a idea rozhlasového dokumentu hlavně o výtvarném umění mě příjemně provokovala. Ve vzájemných rozhovorech jsme se pak dotýkaly různých témat, a tak se před mýma očima rýsoval na pohled jednoduchý život na ose domov–ateliér. A bylo v něm zvláštní, celkem příjemné, vibrující ticho. Alžběta je nevtíravý, avšak temperamentní a velmi živý člověk. Snažila jsem se i k dokumentu o ní přistupovat podobně.
Alžběta Josefy se ve své tvorbě soustředí na předmětnost. Ne však kvůli předmětům samotným, jako spíše kvůli příčinám, které vedou k jejich utváření. Prostřednictvím malby nachází ve stvořených tvarech další vrstvy, a v těch zas pátrá po jejich švech a vzorech…
Chemistry Gallery
Hudbu, která je v dokumentu použitá, jsem nahrála sama na koncertech Kukui kvarteta a Mijaktiç Orkestar – na veškeré perkuse, které v něm slyšíte, hraje tedy Alžběta Josefy. Kromě kapely Mijaktiç Orkestar hrajě Alžběta Josefy momentálně i s Giora Kukui kvartetem (jazz), v minulosti pak hrála na perkuse s world music kapelou Braagas a balkánskou kapelou Gothart.
Alžbětě jsem obzvlášť vděčná za to, že mě nechala natáčet proces malování obrazu. Několik dní potom jsem ten silný vjem – ty proměňující tvary a odstíny barvy – nosila v očích. Srdečně tedy zvu na její výstavy (brzy bude veliká samostatná v GASKu), ale taky na koncerty. Tvorbu Alžběty Josefy je dobré sledovat, obohatí vás to, chcete-li.
Alžběta Josefy se narodila v Liberci, vystudovala výtvarné gymnázium Václava Hollara, potom AVU – v ateliéru klasických malířských technik prof. Berana a potom v ateliéru III prof. Rittsteina. Aktivně vystavuje od roku 2008.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
