Alice Walkerová: Barva nachu
Pokud to černoch na americkém Jihu měl a má nezáviděníhodné, pak je na tom jeho partnerka ještě přinejmenším dvakrát hůř, neboť má protivníků víc: manžela, milence, bratra, otce. Soudobá etnická próza psaná ženami - a literatura Afroameričanů došla v tomto ohledu nejdál - je tedy vždy vedle složitého společenského postavení svých příslušníků nucena reflektovat také to, jak a zda vůbec její hrdinky dovedou čelit staletým ničemným tabu.
Jak se dokážou postavit představám, že údělem ženy je trpně snášet špatné zacházení, nesvéprávnost a fakticky otrocké postavení, verbální i fyzickou agresi - a při tom všem nesmět vůbec nic cítit a nemít ani šanci se komukoli svěřit. "Já se prát neumím, já umím jedině všecko přežít," říká jedna z nich, ubohá Celie, okradená o dítě, o čest i rozhodování, na úvod působivého románu Alice Walkerové Barva nachu. Jednu z nejvýraznějších afroamerických spisovatelek, která je v lecčems bojovnější než její slavnější kolegyně Toni Morrisonová, poznáváme až nyní - díky Argu a překladateli Jiřímu Hrubému.
Skvělé pověsti této knihy i u nás předcházel stejnojmenný Spielbergův film, který si došel pro Oscara bez pomoci režisérových obvyklých triumfálních efektů, protože měl v záloze kromobyčej působivý příběh. Na plátně v něm excelovala Whoopi Goldbergová ve své dosud nejvážnější roli, kdežto síla samotné knihy o znovunabyté svobodě se zakládá na nezaměnitelném stylistickém výrazu. Už první stránka přináší obraz incestního násilí a použitá korespondenční forma ho ještě umocňuje, protože celý román se skládá výhradně z dopisů psaných plebejským jazykem. Celie se v nich nejprve obrací k Bohu a poté k mladší sestře v cizině, za kterou se v mládí obětovala a "provdala" se místo ní za muže, jehož se v celé knize bojí oslovit jménem.
Celiiny neumělé, o to však výmluvnější žalozpěvy, které neustále míjejí adresáta, popisují křížovou cestu za sebeuvědoměním a obyčejnou lidskou důstojností. Černomodré blues tohoto románu připomene knihy Toni Morrisonové Velmi modré oči a Milovaná, ale je ve své syrovosti mnohem silnější. Alice Walkerová napsala jeden z nejúchvatnějších textů afroamerické beletrie, který není pouhým dokumentem sociální nerovnoprávnosti, kterou si bělošská literatura v rámci rodiny vyřešila už mezi válkami, ale především důkazem toho, že próza etnických menšin může být krásná i bez použití čaromocných rituálních substancí. Obyčejným svazečkem neumělých dopisů, který toho vypoví za deset zaříkávání.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.