Alfred Jarry: Král Ubu. Ondřej Vetchý a Tatiana Dyková jako obludný královský pár ze slavné frašky

První verzi hry napsal Alfred Jarry už jako student na gymnáziu v Rennes. Chtěl především zesměšnit učitele fyziky Hébérta (vyslovovaného ébé neboli ubu). Každopádně pro skandální pařížskou premiéru hru výrazně přepracoval. K postavě krále Ubu pak několikrát vrátil. Vznikl ubuovský cyklus obsahující hry Ubu králem, Ubu spoutaný, Ubu na homoli a Ubu paroháčem.

Otec Ubu je postava těžko definovatelná, podobně jako náš Švejk. Vznikla z bohapusté psiny. Nelze ji redukovat na parodii Macbetha či jiné vznešené tragédie, není to jen satira. Náhled se mění i časem. Přestože hra bývá označována za předchůdkyni absurdních dramat, po skutcích, které přinesla například druhá světová válka, ztrácí Ubuova pověstná „díra“ na absurditě. Právě ona nejednoznačnost umožňuje čtenářům a hlavně inscenátorům stále nové a nové výklady. 

Českou premiéru zažil král Ubu v roce 1928 v překladu Jiřího Voskovce v Osvobozeném divadle v režii Jindřicha Honzla. Otce Ubu hrál Jan Werich, matku Ubu Světla Svozilová a kapitána Obrubu Jiří Voskovec.

Patrně nejslavnější českým uvedením je inscenace Jana Grossmana s Janem Libíčkem v titulní roli v Divadle na zábradlí z roku 1964. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byla inscenace zakázána. Naštěstí na sklonku předchozí sezóny pořídila Československá televize záznam. I ten byl oficiálně smazán, ale před skartací vznikla tajná kopie.

Jarry je jedním z autorů, jejichž život a dílo se neoddělitelně prolínají. Jeho život byl podobně bouřlivý jako skutky a mysl jeho hrdinů. Traduje se o něm řada anekdot. V roce 1897 vyčerpal veškeré své dědictví (především za vydávání časopisu Ymagie), ale stačil si pořídit loď L’As, která vešla do literatury v knize o doktoru Faustrollovi.

Po dobu asi šesti měsíců Jarry bydlel u svého přítele malíře Henriho Rousseaua, kterého pomohl pro svět objevit. Posléze se dlouhodoběji usadil na ulici Cassette v Paříži. K životu podle svých slov potřeboval jen kolo, revolver a absint. Žil v nájemním bytě s tak nízkým stropem, že měl vlasy ustavičně bílé od vápenné barvy. Zemřel v nemocnici de la Charité 1. listopadu 1907 ve věku 34 let. Jeho posledním přáním bylo párátko.