Alexis de Tocqueville: Demokracie v Americe
Úvahy ze zakladatelské knihy novodobé politologie, napsané ve 30. letech 19. století.
Pětidílnou četbu poslouchejte na Vltavě od 11. ledna 2016 vždy v 15:05. Po odvysílání se jednotlivé díly objeví také na stránce Hry a literatura. Zůstanou tam vždy po dobu jednoho týdne.
Francouzský politik, politolog a historik, přesvědčený demokrat Alexis de Tocqueville (1805-1859) je především znám jako autor klasického historicko-politologického díla Demokracie v Americe.
Charles Alexis Henri Maurice Clérel de Tocqueville, jak se jmenoval celým jménem, vystudoval v Paříži práva a vstoupil do státních služeb jako soudce. Vrcholem jeho kariéry mohlo být jmenování soudcem ve Versailles v roce 1826. O pět let později byl ale poslán do Spojených států amerických, aby studoval zejména tamní vězeňství, o němž a možných aplikacích na francouzské podmínky napsal po návratu velmi fundovaný spis.
Americké zkušenosti jej však přivedly i na jiné myšlenky a ve dvousvazkové studii Demokracie v Americe zkoumal vztah svobody a rovnosti v demokracii a předpověděl nárůst rovnosti na úkor svobody, rozmach byrokratického centralismu a také skutečnost, že se Amerika a Rusko stanou světovými velmocemi. Kniha vyšla roku 1835 a během třiceti let se jen ve Francii dočkala 15 vydání a brzy byla přeložena do řady jazyků a hojně citována. Tím spíše, že se začala ukazovat správnost některých de Tocquevillových předpovědí.
Autor sám byl na základě své publikace v roce 1836 vyznamenán Montyonovou cenou, stal se členem akademie etických a politických věd i Académie française. O tři roky později byl Tocqueville zvolen do sněmovny poslanců, kde stanul na straně opozice. 1848 byl zvolen do ústavodárného a o rok později do zákonodárného shromáždění, jehož se stal viceprezidentem. Od června do října 1849 byl v kabinetu Odilona Barrota a Julese Armanda Dufaure ministrem zahraničních věcí. Postavil se proti státním převratu Napoleona III. v roce 1851, byl vězněn a později se zcela stáhl z politiky. Žil nějakou dobu také v emigraci v Itálii, ale vrátil se na počátku roku 1859 a zemřel v Cannes. Pádu Napoleona III. se již nedočkal.
Jeho politologická, historická, sociologická a bůhví kterými odborníky přivlastněná práce jej však přežila. Dodnes bývá hojně citována, v českém překladu vyšla v roce 2000. Těm, kdo mají pocit, že dnes už nedovedeme ve společenských vědách ani přemýšlet, ani psát, nabídne skutečně osvěžující a silné čtení. Tocqueville totiž odhalil v minulosti věci neztrácející platnost do současnosti. Většinová demokracie posvěcuje právo většiny na absolutní moc, ale není přece možné, aby většina žila na úkor menšiny, nerespektovala její názory a pro většinu platila jiná pravidla než pro menšinu. Zrovna tak revoluce naroubovaná na centralizovaný stát ve Francii zrušila nespravedlivou společnost a nahradila ji všeobecnou rovností. Přitom však zapomněla na prvky chránící svobodu jednotlivce. Lidé nespoutáni vazbou kast, tříd či korporací se starají jen o sebe, individualismus zbavuje občany společného zaujetí, jakékoliv vzájemné pomoci, každé nezbytnosti porozumět si, každé příležitosti společně jednat.
Čte: Michal Pavlata
Autor: Alexis de Tocqueville Překlad: Vladimír Jochman Připravil: Rudolf MatysRežie: Hana Kofránková
Nejposlouchanější
-
Město ve stínu. Soumračné příběhy Jakuby Katalpy, Anny Bolavé, Franze Werfela a dalších autorů
-
Anna Saavedra: Dům U Sedmi švábů. Příběh magické stavby, kterou se majitel rozhodl zdemolovat
-
Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli. Život a smrt Josefa Toufara, kněze umučeného StB
-
Jezero. Syrovou, apokalyptickou prózu Bianky Bellové čte Petra Špalková
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.