Alena Zemančíková: Rozlomená doba

23. listopad 2018

Olomouc mezi našimi krajskými městy vsadila v kulturní oblasti na výtvarné umění a stala se skutečně galerijní metropolí.

Je zde exkluzivní Muzeum umění, jeho staré sbírky si může návštěvník prohlížet v Arcidiecézním muzeu v prostorách olomouckého hradu a arcibiskupského sídla (jen samotné interiéry jsou exponátem), moderní umění je vystaveno v budově na Denisově třídě. Tam se až do 27. ledna nachází aktuální výstava Rozlomená doba 1908 – 1928 s podtitulem Avantgardy ve střední Evropě.

Výstava ukazuje výtvarná díla autorů zemí, které  po skončení 1. světové války (v níž řada výtvarných umělců sloužila v armádě) stály před historickým úkolem vybudovat nový stát. Návštěvník výstavy vidí, jak ve středoevropském  regionu, k němuž dodnes jako Češi hledáme vztah a přináležitost, bylo výtvarné myšlení všude podobné, jak reflektovalo shodné otřesné zážitky 1. světové války a postupně se probíralo k nadějnému, poetickému a experimentujícímu stylu.

Osvěživě se připomíná kosmopolitnost avantgardistů, nezáleží na tom, kde umělec žije, kontakty v deseti letech mezi roky 1918 a 1928 jsou přeshraniční, ba dalo by se říci bezhraniční. Mezi vystavenými obrazy najdeme díla největších mistrů jako je František Kupka nebo Stanislaw Witkiewicz, Max Oppenheimer či László Moholy-Nagy, nechybí čeští surreealisté Jindřich Štyrský a Toyen, nápadnou poetickou odlišností zaujme cyklus kreseb a obrazy Josefa Šímy.

Mezi kubisty je imponující umělecká odvaha  a razance Emila Filly, ale nechci vyjmenovávat. Výstava Rozlomená doba totiž není jen výstavou obrazů. V edukačním sále se divák může probírat expozicí, kterou bychom mohli nazvat letopisem: na stěně jsou zapsány jednotlivé letopočty s charakteristikou nejdůležitějších historických událostí v regionu a k tomu jsou volně zavěšené reprodukované fotografie, na jejichž rubu je popisek.

Co však vzbuzuje nejsilnější pocit jednotného stylu, který se podařilo středoevropské avantgardě vytvořit, je expozice časopisů, knižních vydání, typografie a knižní estetiky. Je možné se do některých článků i začíst a zjistit, jak detailně se vedla umělecká diskuse, jak byli umělci propojeni společným zájmem o nový výraz, odpovídající době, která viděla naději v technickém i sociálním pokroku, v osvobození těla i práce, která obdivovala techniku a milovala hru.

A když je člověk unavený (což se stane, protože výstava je rozsáhlá), může se posadit do kinosálu a dívat se na dobové filmy, abstraktní pohyblivé kompozice i úryvky z filmů ruských avantgardistů – anebo se pobavit zdokumentovanou návštěvou Douglase Fairbankse a Mary Pickfordové v Praze a v Lánech u T. G. Masaryka, kde  jeho vnučky a vnuci vesele přibíhají s fotografiemi hvězd němého filmu a ty jim je podepisují, srdečně přitom rozmlouvajíce s prezidentem, jemuž americká angličtina není žádnou překážkou. 

Z výstavy jsme s přáteli odcházeli s povzneseným pocitem, složeným jednak z hrdosti na české umělce a jejich příspěvek k evropské avantgardě, jednak z poznání otevřenosti, vstřícnosti a souznění umělců středoevropské avantgardy. Doba, v níž tvořili, byla dobou otevřených hranic a člověk samozřejmě musí pomyslet i na to, že to vydrželo jen krátce – za dalších 10 let byl konec.

I my žijeme v prostoru, jehož hranice jsou otevřené, a člověka napadne, že ani to nemusí být definitivní. Dvacet let mezi daty 1908 a 1928 nazvali autoři výstavy Rozlomená doba: předchozí uspořádání Evropy se tehdy rozpadlo. Doba, v níž aktuálně žijeme, se stále ještě nazývá spíše sjednocenou, ale je tomu tak i v duchovní sféře? O tom může člověk přemýšlet cestou ve vlaku, který jede přes Olomouc ze Žiliny do Prahy. Anebo z Krakova přes Olomouc do Prahy.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.

Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu

Nebojte se klasiky!

Nebojte se klasiky!

Koupit

Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?