Zprávy a publicistika

Vyrazit ráno sama do ulic města, o němž nic nevím. Vyjít z hotelu, rozhodnout se pro jeden směr a tím se vydat. To se mi nedávno podařilo v dánském Aarhusu.

Patřila k beatnické generaci a své renomé si vydobyla hlavně svými výstupy v Poetické vinárně Viola v šedesátých letech. Posléze žila až do své smrti ve francouzském exilu.

Autor biografie „Jan Procházka. Tvůrce v kulturním a politickém životě Československa 50. a 60. let“ si na pozadí Procházkovy hvězdné kariéry všímá i jiného příběhu. 

Před lety, když jsem byl studentem, účastnil jsem se mezinárodního setkání v Alsasku, konaného u příležitosti rozšíření EU o to, čemu se dnes někdy říká východní křídlo.

Vztah filmu a hudby není jednosměrný. Některé skladby určené pouze pro film zdomácněly mezi hudebními fandy. Jindy písničky ožily díky svému spojení s pohyblivými obrázky.

Byl kritizován za realistické zobrazování násilí a sexu. Jak nahlížíme Pasoliniho filmové a literární dílo?

Ve své tvorbě se dlouhodobě vrací k otázce, jak silné příběhy českých dějin převyprávět současným jazykem. Pod šapitó na pražském Výstavišti převedl Smetanovu Mou vlast. 

Vyrazil jsem pozdě, vyčítal jsem si cestou, okolo které se smrákalo – ale když se zjevila veranda hospody, už naplno rozsvícená, zdálo se mi, že denního světla zbývá dost.

Změní to něco v pohledu na jeho dílo, které je často satirické a nese politické nebo kulturní poselství? Co pro streetartové umělce anonymita znamená?

Jednou z kreativních cest je Festival o ničem coby kontrapunkt k tlaku na výkon. „Přitom to byla právě péče, nikoliv výkon, s níž jsou spojovány první důkazy lidskosti.“