Africké hrdinky. Stovky let tradované pověsti neznámého kontinentu
Předurčena k velkému osudu i k bolesti. Královna Pokou obětovala vlastní dítě pro blaho lidu
Život královny Pokou, zakladatelky království Baoulé v dnešním Pobřeží slonoviny, je opředen řadou legend. Ať už tyto příběhy tvořily dějiny či fantazie lidu, je třeba si je stále připomínat. Dávají směr našim životům, pokud jsme otevřeni chápat jejich skryté významy.
Pokou se narodila počátkem osmnáctého století v Koumassi, které je dnes součástí největšího města Pobřeží slonoviny, Abidžanu. Byla neteří prvního ašantského krále Osaje Tutua, původem z Ghany, který sjednotil znesvářené akanské náčelníky a obnovil mír v bohatém regionu Koumassi. Po jeho vraždě upadlo ašantské království do temného období.
Pokou se ale nepřátel nezalekla, ani když vtrhli do paláce a jakožto členku královské rodiny ji zajali. Vysvobodil ji její bratr, král Opokou Waré. Všechen lid ale obdivoval odvahu, s níž se Pokou rozhodla nepříteli čelit. Stala se od té doby bratrovou rádkyní.
Nejtěžší oběť
Roku 1749 Opokou Waré onemocněl a zemřel. Po roztržkách mezi jeho nástupci vybídla k exodu všechny, jejichž život byl v Kumassi v ohrožení. Vydala se asi se stovkou lidí, mužů, žen a dětí na severozápad, jak jí to poradil jeden muslimský obchodník, zkušený cestovatel. Následovala dlouhá cesta do neznáma.
Skupina se zastavila u řeky Comoé: na druhém břehu byla svoboda, za nimi smrt.
Divoká řeka pohltila všechny odvážlivce, kteří se pokusili ji překonat. Bylo třeba si mohutný proud usmířit.
Kněz tlumočil jeho prosby: Je třeba obětovat dítě. Tak Pokou vzala svého milujícího, tříletého syna Kouakou a hodila ho do řeky. V tu ránu se před uprchlíky zřítil obrovský strom: jeho kmen přehradil řeku.
Nové království Baoulé
Lid za svoji svobodu vděčil Pokou a zvolil si ji za svou královnu. Za název království Pokou zvolila „Ba-ou-li“, což znamená „Dítě je mrtvé“. A tak vzniklo království Baoulé, které dostalo své jméno na základě té nejvyšší oběti královny Pokou. Kolébkou baoulského lidu se stalo město Sakassou, v překladu „pohřební místo“, neboť právě zde vykonali jako první rituál v nové zemi pohřeb syna Pokou.
Královna Pokou – Abla Pokou se zasloužila o rozvoj zemědělství. Dbala na zachování společných sýpek, které se staly zásobárnou na horší časy. Království postavila na nové sociální struktuře, ale nástupnictví po mateřské linii zachovala i pro příští generace.
Po její smrti se v roce 1760 stala nástupkyní Pokou její neteř Akwa Boni. Bojovnice, která rozšířila dosavadní baoulské království. Díky těmto dvěma ženám se baoulské ženy mohly stát náčelnicemi a zaujímat vysoké politické a společenské funkce.
Silný vzor pro bezdětné ženy
Neuvěřitelně silná osobnost královny Pokou inspirovala mnohé vypravěče a spisovatele. Od roku 1966 tvoří součást Afrických legend ivorijského autora Bernarda Dadié. Spisovatelka Véronique Tadjo z něj v roce 2004 čerpala pro svou novelu Královna Pokou, koncert jednoho obětování.
V roce 2013 vznikl animovaný film Pokou, ašantská princezna. Bezdětným ženám dává mimo jiné oporu v přesvědčení, že i žena bez dětí může udělat kariéru v oblastech, které jsou považovány za výsadu mužů.
Související
-
Moderní afričtí dionýsové. O antice a afrických divadlech bez předsudků
Mezi dvěma kontinenty se bude pohybovat Lucie Němečková. Spolu se svými hosty se zamyslí nad vztahy mezi africkým a antickým divadlem.
-
„Otevřete okna, ten černoch páchne.“ Nakolik otrokářský rasismus zmutoval do dnešní doby?
Máme vždy dost respektu také pro druhé? I pro ty, kteří se od nás liší? Třeba barvou kůže?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.