Africká hudba na Colours of Ostrava

S novými technologiemi se do středu dění dostává i moderní africká hudba, bez nutnosti rozlišovat, jestli vzniká v západních metropolích nebo v malijském Bamaku. Na to, aby v globální konverzaci hlas Afričanů nezapadl, nestal se dalším šumem v davu, dohlížejí, pro někoho možná překvapivě, západní rockoví producenti, beroucí si ponaučení z afro-popových 80.let, kdy studiové úpravy napasované na mainstreamový posluchačský vkus namísto údivu vzbuzovaly často rozpaky.

Upřímný a nevykalkulovaný vztah k africké hudbě už léta projevuje rockový zpěvák Damon Albarn. Po první návštěvě západní Afriky v roce 2002 představil album Mali Music a další později natáčel v Kongu. Vždy sebou vzal ekipu předních britských a amerických hudebníků, producentů a programátorů. A na oplátku se zasadil o to, aby afričtí hudebníci mohli přijet do Evropy.

Proto v roce 2006 založil Africa Express: velkolepý kulturně-výměnný projekt daleko přesahující měřítka běžného koncertování. Pronajal si vlakovou soupravu ze 70. let, vnitřek nechal upravit tak, aby se uvnitř mohlo nejen hrát, ale i společně posedět. Vlak projížděl městy a bezmála osmdesát hudebníků ze čtyřiceti dvou zemí světa – převážně však z Afriky – koncertovalo na nádražích, ve školách, na náměstích a obřích halách. Africa Express pořádal setkání, workshopy a přednášky a týdenní cesta vyvrcholila na londýnském King’s Cross v rámci olympiády.

„Vždycky mi připadalo, že Afrika je zvláštním způsobem futuristické místo, v němž vibrují duchové. A Africa Express je snaha o přenesení jejich moci do Evropy,“ uvedl Albarn, pokračující od té doby s africkou company ve spanilých jízdách po světě.

Doslova šok pak způsobil uvedením západoafrické verze kultovní minimalistické skladby Terryho Rileyho In C. Pod taktovkou progresivního britského dirigenta a houslisty Andreho de Riddera se v Bamaku sešel ansámbl hráčů na balafony, loutny, kory, bubny a perkuse a vznikla z toho fascinující nahrávka Terry Riley’s In C Mali. Všichni dohromady získali letos cenu vlivného britského magazínu Songlines coby skupina roku 2015.

V jiné kategorii – Nováček roku – zvítězili podle odborníků malijští Songhoy Blues, poprvé světu představení Damonem Albarnem na albu Africa Express Presents: Maison Des Jeunes už před třemi lety. Do Bamaka tehdy Albarn přivezl mimo jiné Briana Ena, amerického kytaristu Nicka Zinnera a na místě na ně čekal Marc Antoine Moreau, francouzský producent slavného malijského dua Amadou & Mariam. Pětice mladých kluků Songhoy Blues se po útěku před válkou ze severu Mali nestačila v Bamaku ani rozkoukat, a už se ocitla v přízni takových zkušených veličin. Ze spolupráce vzešlo vynikající album Music In Exile, kterému vedle na world music zaměřených magazínů a anket věnovala značnou pozornost také rocková scéna. Ano, Songhoy Blues hrají pořádně nabroušený malijský kytarový rock.

Také za elektro futuristickým afro rockem z konžské Kinshasy, skupinou Mbongwana Star, stojí vzájemná důvěra mezi bývalými členy Staffem Bendou Bililim a Liamem Farrellem aka Doctorem L: irskou personou pařížské elektronické a hip hopové scény. Energické album From Kinshasa jsme vám v Čajovně představili, nutné je však dodat že Mbongwana Star si vedle ovládnutí mnoha prestižních výročních anket mezitím omotali kolem prstu i velké světové festivaly a do Ostravy přijíždějí z úspěšného amerického turné.

Na zpěvákovi, kytaristovi a banjistovi Blicku Bassym původem z Kamerunu, je dobře vidět, v čem může být při posuzování moderní africké hudby vznikající v Evropě problém: oblečením, bizarními brýlemi, hladivým falsetem, kamerunským dialektem bassa a velmi neobvyklým doprovodem cella a trombonu se totiž platným definicím o autentickém africkém hudebníkovi vzpírá.

Blick Bassy |foto: Oficiální web Blicka Bassyho

Jenomže Bassy už dvacet let žije ve Francii, vlivy nasává odkud ho napadne a představa, že by měl takové definici vyhovět, mu je cizí. Raději surfuje po vlnách kamerunských a západoafrických rytmů, hlásí se k soulu, jazzu, bossa nově a svou současnou hudbu nazývá folk-afro-blues. O Blicku Bassym se ví už dlouho, teprve s loňským albem Akö a vystoupením na veletrhu Womex ale naplno ohromil.

V tomhle směru má zpěvák a hráč na koru Joel Sebunjo z Ugandy ještě co dohánět, pozvání na veletrh Babel Med v Marseille ale přítomným naznačilo, že by nemuselo dlouho trvat než jeho regulérní funky-rockový nářez dosáhne těch samých úspěchů.

Joel Sebunjo, absolvent muzikologie z Makerere University v Kampala, hlavním městě Ugandy, griotské harfě propadl po setkání s největším žijícím hráčem Toumani Diabatem z Mali. Nejprve si ji koupil, naučil se na ní, což není lehké zvládnout, ale protože byl zdatným hráčem na lyru endongo, hudební symbol ugandského národa Baganda, zanedlouho se mohl rovnat mistrovským koristům. Teprve potom si vyrobil vlastní nástroj, jenže namísto ozvučnice z vysušené tykve použil krychlovou krabici, čímž elektrifikovaná kora za doprovodu valivé rockové rytmiky získala futuristický vzhled i zvuk.

Na trase západní Afrika–Jamajka a zpět se toho hodně událo, přesto nedalo Bobu Marleymu moc práce se v Africe prosadit. A to je slabé slovo: ve skutečnosti tu v roce 1980 rozpoutal masový zájem o hudbu, jejíž rytmy zněly Afričanům povědomě. Reggae se na černém kontinentu stalo krycím názvem boje za nezávislost, soundtrackem mnoha válečných konfliktů, ale i zdrojem vrozené potřeby tančit.

Zpěvák Rocky Dawuni z Ghany drží Marleyho dědictví pořád v rovině politického aktivismu a společenských manifestů, definovat jeho „afro roots“ ale není lehké: v nynějším newyorském domově přeskakuje od dancehallu k afrobeatu, nejsou mu vzdálené soul s funky, ani chytlavý pop nebo atmosféra karnevalů v New Orleans s brazilskými bubeníky.

Rocky Dawuni |foto: Oficiální web Rockyho Dawuniho

Rocky Dawuni pracuje i s globálními symboly: videoklip skladby African Thriller kombinuje panafrickou popularitu Michaela Jacksona s připomínkou Rumble in the Jungle, legendárního boxerského zápasu mezi Muhammadem Alim a George Foremanem, sledovaným v roce 1974 z konžské metropole Kinshasa celým světem.

Za loňské album Branches of the Same Tree získal Rocky Dawuni nominaci na Grammy, čímž se od letošních afrických skupin na Colours of Ostrava v popularitě vzdaluje, melodičtější a roztančenější reggae byste ale dnes v Africe hledali dost dlouho.

Kompletní program festivalu a další informace najdete zde.