Adalbert Stifter: Planina. Mladík z horské vesnice se po dlouhých cestách navrací domů

Adalbert Stifter je rodák z Horní Plané na Šumavě. Byl rakouským autorem, stejně jako Josef Kajetán Tyl, Karel Havlíček Borovský nebo Božena Němcová, k nimž generačně přináleží. Stifterovo dílo však s dílem českých obrozenců nespojujeme. Důvod je prostý – psal německy. Soužití Čechů a Němců nikde ve Stifterově díle není pojednáno jako konfliktní, on sám je také tak nikdy necítil. V tom se od svých literárních vrstevníků českého jazyka ovšem lišil.

Adalbert Stifter se věnoval malířství a později literatuře, živil se však jako učitel, později se stal vrchním inspektorem rakouských národních škol v Linci.

Básnické i malířské dílo Adalberta Stiftera má společný základ – pozitivní vztah k zobrazované skutečnosti jako k celku. Jsou-li ve skutečnosti rozpory a rozdíly, Stifter věnuje stejnou pozornost malému i velkému, věnuje se stejně postavám a ději jako prostředí a okolnostem. Není romantickým rozervancem, ale není ani realistickým pozorovatelem oddělujícím obecné od zvláštního. Jeho základní etický princip je bázeň Boží a víra v přirozené uspořádání světa.

Literární dílo Adalberta Stiftera je v celém časovém rozsahu v podstatě jednotné a velmi rozsáhlé. Výraz epická šíře je zde více než na místě. Uvést ukázku s uzavřeným dějem je téměř nemožné. Proto do vltavské Povídky vybíráme pouze část rozsáhlejší prózy v překladu Anny Siebenscheinové.