Adalbert Stifter: Lesní pěšina. Křehká próza o zázračné moci přírody

Rakouský prozaik a malíř Adalbert Stifter (1805–1868) se narodil v Horní Plané na Šumavě, což předurčilo celý jeho umělecký život. Jeho dílo, nerozlučně spjato právě s Šumavou, je záměrně archaizující. Stifter navazuje na klasické pojetí dobra, rozumu a krásy jako jednoty. Modeluje krásné lidské vztahy plné harmonie, což však neznamená, že by jeho knihy byly plné jen idylizujících vyprávění. Příroda – stěžejní motiv próz – je střídavě laskavá i ničivá a vstupuje svou mocnou silou do mezilidských vztahů. 

Novela s názvem Lesní pěšina, z níž je připraveno vltavské Pokračování za pět minut, je idylickým příběhem o zázračné moci přírody, která v souladu s působením harmonické lidské bytosti napomůže uzdravení jednoho pobloudilce… Stačila k tomu jedna obyčejná lesní pěšina a krásná průvodkyně:

Až do této chvíle nespatřil Tiburius na své stezce jedinou lidskou bytost, ale i tu nakonec uviděl, a ta pak rozhodla celý jeho život. (...) Bylo to mladé děvče, podle oblečení selské děvče z tamějšího kraje…