Při studiu pražské DAMU si Věra Mašková přivydělávala jako nápověda v Městských divadlech pražských, se kterými později spojila dvanáct let své profesní dramaturgické kariéry. Zásadní pro ni ale byly, jak řekla ve Vizitce, už ony studentské roky. Tehdy se totiž poprvé setkala s režisérem a hercem Miroslavem Macháčkem, jenž ji svým pojetím práce s textem výrazně ovlivnil. „Řekl mi, že to, co ho i po letech zajímá, je život lidské duše. Tohle hledání – aby se v divadle řeklo to, co je za slovy, za příběhem – od té doby v divadle provází i mě.“

Gin Game|foto: Vršovické divadla MANA

Ostatně právě literaturu, příběhy a možnost unikat skrze ně do tajemných světů (což byla činnost, které se odmala oddávala) vnímá Věra Mašková jako odrazový můstek ke kariéře dramaturgyně.

České kořeny v širém světě

Z celé řady zastávek v oblastních divadlech jí k srdci nejvíce přirostla ta olomoucká; na Hané se toho i díky spolupráci s režisérem Peterem Gáborem nejvíc naučila. Šťastné období pro ni bylo i to spojené s Městskými divadly pražskými, kde jí mimo jiné odpadly i věčné starosti, zda soubor bude mít na svou práci dost peněz anebo zda nepřijde o střechu nad hlavou. Pochvaluje si také ředitelskou práci Ondřeje Zajíce i lidskou sílu někdejšího hereckého ansámblu. Mezi svá srdcová představení z té doby řadí Želary, Čapka, kterým se v sezoně 2017/2018 s Městskými divadly pražskými loučila, anebo Vše o mé matce – hru napsanou Samuelem Adamsonem podle Pedra Almodóvara.

Země česká, domov můj?|foto: Vršovické divadla MANA

Poté, co se v Městských divadlech pražských změnilo vedení, dostala Věra Mašková nabídku stát se uměleckou vedoucí Vršovického divadla Mana sídlícího v poetickém prostoru pod kostelní věží. S tamním souborem se snaží rozvíjet několik tematických programových linií. Věnují se lidské důstojnosti, „macháčkovskému“ hledání „velikosti malého člověka“ a také českým kořenům v globalizovaném světě. Například představení pojmenované Země česká, domov můj? vzniklo podle vzpomínek učitele a varhaníka vršovického kostela Františka Nováka. Své deníky se zápisky z tažení s českými legiemi schovával přímo do varhan.