21. 5.

Hudba severského etnika Sámů, zpěvy zvané joik, nejsou "písně" v tom nám obvyklém smyslu. Joik se nevyjadřuje slovy, příběhy, ale přímo svojí zvukovou a výrazovou podstatou. Jedná se tedy o napodobení či vyjádření přírody, přírodních jevů, či individuálních rysů skutečných osob či zvířat. K mistrům takové hlasové abstrakce patří Wimme Saari ze severního Finska. Ten například na jednom ze svých koncertů postupně joikoval sobí mládě, dospělého soba, lišku, medvěda, svého 80 letého strýce, vlka a západní vítr. Kuriozní ale je, že ho přitom nedoprovází tradiční sámské nástroje, což je třeba šamanský buben, ale klávesy a elektronika, tedy kombinace odvážná, ale v případě Wimmeho velmi citlivá a funkční. Jeho nové, dlouho očekávané album je ale překvapením, protože k abstraktním zvukovým i hlasovým vrstvám tentokrát Wimme přidal i zcela konkrétní zvukové barvy a slova: v naší úvodní ukázce to je jméno města Paříž.

Paris 02:36

Sohka 04:07

Wimme pojmenoval své nové album Mun, což v sámském jazyce, který patří podobně jako finština do ugrofinské rodiny, znamená Já. A stejně jednoznačné názvy mají i jednotlivé skladby, ta následující se jmenuje Ocel.

Ruovdi 02:57

Don leat 04:07

Sámové, obyvatelé nejsevernějších končin Evropy, žijí v Norsku, Švédsku, Finsku i Rusku, jejich celkový počet se odhaduje kolem stovky tisíc. Jejich tradiční obživou byl v minulosti kočovný chov sobů, podobně jako u národů severní Sibiře. I když Sámové nemají, podobně jako třeba Romové, svůj státní útvar, pro utváření jejich identity je důležitá hudba i další umělecké projevy. Finský sámský zpěvák Wimme, jehož dnes posloucháme, také maluje, a jeho nové album přináší i Wimmeho zajímavé naivistické malby. Následující skladbu nazval Ptáci.

Lottit - Birds 03:54

Áiti 08:17

In mun du 03:49

Máššu 04:09

Autor (vše, pokud není uvedeno jinak): Wimme Saari