ZRCADLO aneb Co nám letos nadělily velké gramofirmy a zapomněly nám o tom říct

Příjemný podvečer, milí posluchači. Dnes se chci v Jazzových krajích zabývat produkcí pěti největších vydavatelských koncernů. Většina zajímavých jazzových alb se sice rodí spíš pod křídly malých nezávislých labelů, ale i u tzv. Velké pětky vychází leccos pozoruhodného. Norská značka Jazzland, kterou už můžete z rozhlasového vysílání docela dobře znát, stojí někde mezi oběma póly - jde o ideální spojení labelu, který vznikl z ryzí tvůrčí potřeby a velkého koncernu, v tomto případě Universal Music, který se ujal jeho světové distribuce. Zakladatel Jazzlandu, klávesista a producent Bugge Wesseltoft je jedním z osnovatelů a hybatelů proudu, nazývaného obvykle Nu-jazz, a letos vydal skvělé živé album. Takhle zní jeho čtvrtý track, nazvaný Lone Live In Paris.

UNIVERSAL MUSIC

Tato nahrávka Bugge Wesseltofta a jeho projektu New Conception of Jazz vznikla v červnu 2001 a byla vydána letos na jaře. Na tomto albu nejsou žádné dohrávky nebo opravy, píše na obalu Bugge Wesseltoft. Jsem na tuhle desku hrdý, protože ukazuje náš koncept vytváření hudby, kdy jdeme na pódium pouze s elektronickým beatem jako základním prvkem písně. Na nás tak zůstává veškeré vytváření spontánní hudby a dobrého ducha. Říkám tomu Jazz, dodává kapelník a zároveň vydavatel. Od Universalu bych mohl přejít třeba k Warner Music, jenže moje komunikace s nimi poslední dobou jaksi uvadla, přestože jejich česká centrála sídlí z celé Velké pětky Českému rozhlasu zdaleka nejblíže - myslím, že naposledy se mi z Bratrů Warnerových podařilo vymámit předposlední album Pata Methenyho. Naštěstí mají Universal Music pod sebou i jeden z nejvýznamnějších a nejstarších jazzových labelů - značku Verve, a proto si teď pustíme ukázku z třetího alba kytaristy Kurta Rosenwinkela. Jeho novinka se jmenuje se Heartcore - tedy nikoli tvrdé jádro (hardcore), ale srdeční jádro. Rosenwinkel na něm vedle kytary hraje i na klávesy a bicí, programuje a zpívá. Skladba, kterou teď uslyšíte, dostala název Our Secret World.

JAZZLAND

Ve skladbě Our Secret World hráli s Kurtem Rosenwinklem členové jeho kvarteta: saxofonista Mark Turner, kontrabasista Ben Street a bubeník Jeff Ballard, na elektrické klávesy se v tomto případě přidal ještě Ethan Iverson. Značka Universal Music letos vyprodukovala slušnou řádku zajímavých desek, ale ne ke každé se průměrný český hudební publicista dostane. Pracovníci českých poboček totiž převážně lamentují, že se jazz neprodává a raději se věnují usilovné propagaci uměle vytvořených a při životě udržovaných domácích pophvězdiček, takže se z každého druhého sloupu dovídáme, že například jakási Rebeka vydala nové cd. S přihlédnutím k platnosti zákona o zachování energie je pak logické, že některé jazzové tituly nenajdete ani na příslušné české verzi firemního webu. O něco lépe funguje v tomto směru koncern BMG, který jako jeden z mála pochopil, jak je internet pro cestu hudby k jejímu posluchači dnes důležitý a svou celosvětovou stránku nazval výstižně www.click2music.com. Z produkce značky BMG, respektive jí distribuovaného labelu RCA Bluebird je pro mě letos nejzásadnější album Freak In amerického skladatele, trumpetisty a konceptualisty Davea Douglase. Touhle deskou prozatím vyvrcholila jeho série koloraturních projektů, ve kterých skládá do patřičných kontextů různé prvky před i postjazzového hudebního světa. Nelekejte se temnoty Douglasovy skladby Black Rock Park, protože po ní přijde Hot klub třinácté ulice a všechno se zase na chvíli rozswinguje.

Verve

Ve skladbách Black Rock Park a Hot Club Of Thirteenth Street z letošního alba Freak In hráli s Davem Douglasem například jeho newyorští kolegové, kytarista Marc Ribot, klávesista a programátor Jamie Saft, bubeník Joey Baron a japonská hráčka na elektronické perkuse Ikue Mori. Tím máme za sebou BMG a mohli bychom navštívit konglomerát Monitor-EMI, který je distrubutorem další zasloužilé jazzové značky - totiž Blue Note. Tam letos vyšlo třeba album samplisty a remixéra, který si říká Madlib, ale podobně jako v případně Warner Music se moje komunikace s příslušnou pracovnicí Monitoru převážně míjí účinkem. Hudbou Erika Truffaze a jeho elektroakustické party jsem naplnil minulé Jazzové kraje, takže pokud jste si je dostatečně neužili, můžete zajít do dobře zásobeného music shopu a zakoupit na cd třeba jejich Chůzi obří želvy. Anebo si udělat výlet do Německa, kde ve správném obchodě nakoupíte nějaké ty novinky nebo i reedice také pro pár kamarádů a po odečtení DPH vás to i s cestou vyjde levněji než odpovídající nákup ve většině zdejších prodejen hudebních nosičů - samozřejmě vyjma cd bazarů. Raviho Coltrana, syna Johna a Alice Coltranových, seženete ovšem za relativně přijatelnou cenu i v pražském Bontonlandu a já vám díky laskavosti nejmenovaného zaměstnance firmy Sony Music Bonton můžu pustit ukázku z jeho posledního alba Mad 6. Ravi se s šílenou šestkou, neboli dvěma podobami svého kvarteta přihlásil dva roky po minulém cd From The Round Box. Mezitím opustil značku RCA Victor / BMG, a svou ambiciózní novinku vydal na labelu Village Records. K nám se ovšem dostala až letos, díky reedici značky Eighty-Eights, remixována a remasterována ve studiích Sony Music v Tokyu speciálně pro americké vydání a distribuována Columbií, potažmo Sony Music. Uslyšíte titulní Coltranovu skladbu The Mad 6 a potom často hraného Ginger Bread Boye saxofonisty Jimmyho Heathe.

Pokud by vás zajímalo, jak si šestičlenné kvarteto Raviho Coltrana v sestavě Andy Milne a George Colligan, piano, James Genus a Darryl Hall, kontrabas a Steve Hass, bicí - poradilo třeba s Autoportrétem ve třech barvách Charlieho Mingase, Pátým domem Johna Coltrana nebo známým monkovským tématem Kolem půlnoci, není vyloučeno, že se s Raviho šílenou šestkou v jazzových krajích ještě potkáme. Teď se ale vrátíme ještě ke štědré nabídce koncernu Universal, respektive jím distribuovaného norského labelu Jazzland. Z jeho akustické sérii se ke mně letos dostal jeden přírustek - po deskách kvinteta a Atomic a Kornstad Tria přichází kvartet Shining s titulem Sweet Shanghai Devil. Tenorsaxofonista Jorgen Munkeby, bubeník Torstein Lofthus, pianista Morten Qvenild a kontrabasista Aslak Hortberg z něj zahrají skladbu Shanghai Devil.

To byl norský kvartet Shining z alba Sweet Shanghai Devil na značce Jazzland Acoustic, která nedávno vydala také druhý počin skvělého norsko-švédského kvinteta Atomic s názvem Boom Boom a triové album jeho úžasného pianisty Havarda Wiika. Vzorné stránky labelu Jazzland mají adresu www.jazzlandrec.com. V poslední ukázce jsem vám chtěl představit cd Abracadabra, které letos vydala britská čtveřice Elton Dean, Allan Holdsworth, Hugh Hopper a John Marshall pod hlavičkou Soft Works. Saxofonista, kytarista, baskytarista i bubeník byli svého času důležitými součástkami legendy jménem Soft Machine, ale nikdy v ní nehráli takhle společně. Jejich album sice vydala velká firma, shodou okolností opět Universal Music, pouze v Japonsku, kde jsou vždycky o nějaký ten krůček dál, ale k hudbě někdejších Soft Machine má poměrně blízko velká část dnes jmenovaných i odehraných umělců. V Americe vydala CD kapely Soft Works s názvem Abracadabra kytaristická značka Shrapnell-Tone Center. Svého českého distributora deska ještě nenašla, a proto se s vámi z jazzových krajů tentokrát loučím skládankou z MP3 čtveřice Soft Works, dostupných na webu jejich managementu www.moonjune.com. Ukázky pocházejí ze skladeb Seven Formerly od Eltona Deana a Johna Marshalla, K Licks od Phila Millera a Bakers Treat od Eltona Deana. Nashledanou v příštím, doufejme že opět o něco jazzovějším roce, se těší Miloš Latislav.