Znát cizí jazyk nestačí. Jak se žije překladatelům v Česku?

Jitka Hanušová sice není vystudovanou překladatelkou, přesto se její práce dočkala odborného uznání. V roce 2016 získala v rámci udílení prestižní překladatelské Ceny Josefa Jungmanna tvůrčí ocenění za převod románu finské spisovatelky Katji Kettuové Porodní bába. Hanušové tehdy s řešením obtížných míst pomáhaly i materiály z mezinárodního setkání, které finský nakladatel uspořádal pro překladatele románu. Mezi překladateli není naštěstí vzájemná výpomoc a solidarita zas tak výjimečná.

Překládání jako koníček i magie

Porodní bába: finský magický realismus v příběhu lásky a války

• Upravit
• Smazat

Zběsilá nenávist a právo na milostný život jsou náměty románu finské spisovatelky Katji Kettu. Děj knihy nazvané Porodní bába zasadila autorka do období laponské války, na finské území, kde dochází k příkořím, kolaboraci, k vraždám vinných i bezbranných. Knihu v překladu Jitky Hanušové vydalo Argo.

Podle Hanušové je pro překládání důležité inspirovat se prací jiných překladatelů nebo si všímat, jak s textem pracoval redaktor. Nedáno vyšel v jejím překladu finský komiks Agnes. „Komiks mě lákal, protože je něco mezi prózou a poezií a já ráda překládám finskou poezii,“ říká Jitka Hanušová. Možná trochu překvapivě pro ni byly tentokrát velkou výzvou krátké úseky. Třeba různé povzdechy by v rutinním nebo špatném překladu mohly vyznít banálně, vysvětluje překladatelka a zároveň redaktorka nakladatelství Plus.

Běloruský básník, spisovatel a překladatel Max Ščur žije v Česku od konce 90. let. Překládání považuje za svého koníčka, i když čeština pro něj byla na začátku zjevením. Do běloruštiny přeložil třeba Máchův Máj, výběr z díla Egona Bondyho, Jaroslava Seiferta nebo Bohuslava Reynka. Loni vydal ve spolupráci s básníkem Janem Frolíkem výbor z díla jednoho ze zakladatelů moderní běloruské literatury, básníka Maxima Bahdanoviče. „Na začátku jsem byl tak drzý, že jsem se pokoušel verše přebásňovat sám a Honza mě samozřejmě hned zarazil,“ vzpomíná na spolupráci s Janem Frolíkem Ščur. Později psal pracovní verze básní a Frolík na jejich základě vytvářel své osobité finální překlady. 

Jména na obálkách knih nestačí, důležitá jsou i ocenění

„Umět rusky je pěkné, ale pro potřeby překladu nestačí. Musíme si všímat rozdílů mezi jazyky,“ zdůrazňuje Lukáš Klimeš, doktorand Ústavu translatologie Univerzity Karlovy a překladatel z ruštiny a angličtiny. Momentálně pracuje na překladu knihy ruského spisovatele Eduard Kočergina. Text dobře ukazuje, že dobrý překladatel nemá být v žádném případě otrok textu. Naopak je důležité si uvědomit, kdy může být kreativní, jako třeba při vymýšlení novotvarů u dětských přezdívek, doplňuje Lukáš, který je zároveň redaktorem měsíčníku pro světovou literaturu Plav.

„Svádí mě představa uvidět text stejný a jiný zároveň,“ říká běloruský básník, spisovatel a překladatel z češtiny i do češtiny Max Ščur.|foto: Marian Henč,archiv Maxe Ščura

Nakladatelství Paseka začalo údajně jako první nakladatelství v Česku uvádět jména překladatelů na obálkách knih, aby tím zviditelnilo jejich práci. Jitka Hanušová ale upřesňuje, že totéž začalo dělat před několika lety už nakladatelství Plus u své Pestré řady. Přečíst si jméno překladatele na obálce knihy vedle autora je sice důležité a prospěšné, ale samo o sobě nestačí. Překladatelé by se podle našich hostů neměli vyhýbat ani besedám se čtenáři a proniknout do povědomí čtenářů i nakladatelů jim určitě pomohou i profesní ceny.

Záznam celého ArtCafé včetně hudby podle výběru Aleše Opekara si můžete poslechnout zde: