Zlom v duších Čechů a Slováků přišel velmi rychle. Byl to nekonečný propad, říká Jan Šikl
Dokumentarista Jan Šikl sbírá a zpracovává především domácí videa a soukromé archivy; v počátcích dokumentárního filmu Rekonstrukce okupace stál ovšem nález doposud neznámých profesionálních filmových materiálů. Vznikly 21. srpna 1968 a ve dnech bezprostředně následujících. Po zevrubném pátrání se ukázalo, že za nimi stojí režiséři a kameramani tehdejšího studia Armádního filmu.
Nový snímek Jana Šikla Rekonstrukce okupace zasazuje okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do širších souvislostí. Režisér Jan Šikl doplnil vzácný materiál amatérskými filmy získanými poté, co se obrátil na veřejnost, a skrze ně obratně popisuje, co invazi vojsk Varšavské smlouvy předcházelo, a co přišlo po ní. Je to smutné bilancování. „Padaly otázky, proč jsme se v srpnu osmašedesátého roku nebránili, ale je těžké kohokoliv odsuzovat. Armáda byla dezorientovaná, dostávala zcela rozdílné rozkazy. Navíc jsme se neměli kolem koho semknout. Má-li se národ bránit, potřebuje elitu, která stanoví bezprostřední program. A tu jsme neměli. Elity zklamaly. Dubček hodil národ celkem lehce přes palubu,” vysvětluje autor filmu.
V dokumentu mluví i někteří z těch, kteří poskytli své filmové záběry, a z jejich upřímnosti občas mrazí. Jeden z původních protestujících se nakonec stal řidičem sovětských důstojníků – a bez obalu o tom vypráví. Podobně upřímných, často dojemných výpovědí je ve snímku samozřejmě víc. Vše je pak dokumentováno syrovými, a o to silnějšími filmovými sekvencemi. „Mimo jiné jsem si pro sebe chtěl rozebrat onu zásadní změnu v přístupu lidí. Na počátku, za Pražského jara, všichni věděli, co chtějí a za co bojují, a věděli to ještě bezprostředně po okupaci. A pak to všechno vyvane, a přichází normalizace. Je to nekonečný propad a deziluze našeho národa. A tyhle dvě krajní polohy od sebe dělí půl roku!” vrací se Jan Šikl do naší neradostné historie.
Jeho film obsahuje i zajímavé a dramatické „rozhlasové“ sekvence. Týkají se obrany budovy studia Československého rozhlasu v Plzni. Plzeňané si tehdy sedli kolem domu a vlastními těly bránili okupantům dostat se dovnitř. Z Plzně tak po invazi vysílalo svobodné rádio skoro nejdéle v Československu.
Související
-
Posedlost a naivita. O filmařích a filmech mimo hlavní proud
I film má svůj underground. Může přitom jít jak o vysloveně podzemní tvorbu bojující proti režimu, tak o projekty vznikající bez pomoci oficiálních struktur.
-
Karlovy Vary se „save páskou“, Zátopkem, Deppem a Cainem
Letošní ročník filmového svátku zahájí drama věnované velké osobnosti československé atletiky – Emilu Zátopkovi. Doprovodí ho dalších sto dvacet pět filmů.
-
Helena Třeštíková: Doufám v restart. Významná dokumentaristka přichází s novým filmem
Ve snímku Anny sleduje Helena Třeštíková „ženu z lidu“, která se svérázným způsobem pere se životem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
