Zloděj, vrah, nebo romantický zbojník?

Balada vznikla pro brněnské Divadlo Na provázku a pod scénářem byl podepsán režisér Zdeněk Pospíšil, neboť Milan Uhde patřil za normalizace mezi nežádoucí autory. Není tedy divu, že strhující Pospíšilova inscenace z roku 1975 Nikolu představila coby rebelujícího outsidera. V hlavních rolích v ní stejně jako v pozdější filmové verzi zazářili Miroslav Donutil a Iva Bittová. Hudební záznam na desce patřil k podpultovému zboží, protože v té době neobvykle syrová hudba zněla nejen milostnou roztoužeností, ale i touhou po svobodě.

David Suchařípa|foto: Petr Našic

Režisér Peter Gábor v inscenaci na Fidlovačce zdůraznil především baladické rysy hry. Jako v každé baladě, i zde je metaforický příběh varováním: člověk vždycky pyká za narušení řádu. Nikola Marka Holého je křehký, mladý kluk, který až příliš snadno řeší patovou situaci násilím, a když jednou zabije, není návratu. Stává se banditou. V tu chvíli je to cesta zdánlivě nejsnadnější a jemu se přece nemůže nic stát - chrání ho kouzlo. Hudební aranžmá Karla Růžičky poněkud potlačuje původní zemitou lidovost Štědroňových písní, o to víc se s hudbou a opakováním motivů prosazuje narůstající pocit nebezpečí. Ze stejných důvodů režisér nevyužívá jen zpěvních partů, ale kombinuje je s rytmicky stylizovaným básnickým slovem, v němž se zlověstně ozývá osud i přírodní živly. Osud ostatně provází celou hru: příznačně je to Morana (Lilian Malkina), která se ve chvílích zásadních zvratů se svými dvěma dcerami (nelze nevzpomenout na shakespearovské čarodějnice) podobně jako havraní Vdovy vždy objevuje coby memento. Choreografie Martina Packa dramatičnost většinou stupňuje, místy je ovšem muzikálově nadužita. Nikola koná zlo, ale nemá zlou duši, jeho láska k Eržice je hluboká a něžná. Eržice Anny Remkové (alternuje Michaela Badinková) uvěříme, že miluje jak Šuhaje, tak četníka Kubeše, ve svých citech je přímočará a bezelstná. I Nikola je vlastně rovnější než mnozí Koločavští, kteří stejně jako on loupí a zabíjejí, ale navíc jsou vypočítaví a promyšleně zrazují. Prodají ho, když se cítí sami ohroženi. Derbak (Ondřej Brousek, alternuje David Suchařípa) s Uhrínem (Jiří Racek) ho v inscenaci dokonce nezabijí sekerou, ale drastičtěji utlučou holemi. V takto postavené hře nejsou četníci Nikolovými hlavními protihráči a nepřáteli, ovšem jejich komická protřelost je snad až příliš poplatná současné zbytnělé potřebě divadlem pobavit. Dokonce Mageri, v němž se své první role na Fidlovačce výborně zhostil Ladislav Županič, je ve srovnání s Koločavskými lidštější, byť vždy jedná v zájmu vlastního prospěchu a nakonec si jako jediný "přijde na své".

Anna Remková jako Eržika|foto: Petr Našic

Fidlovačka uvádí Baladu pro banditu jako první profesionální scéna v Praze. Hru ovšem už po necelých dvou letech od brněnské premiéry v Malostranské besedě inscenovalo amatérské divadlo Lucerna. Úspěšně: odehrálo 157 repríz, takž derniéra se konala až v roce 2002, tedy víc než dvacet pět let od premiéry. Přejme Divadlu Na Fidlovačce, ať se mu povede něco podobného.