Životy těch druhých: dobrý člověk ještě žije
Německá kinematografie nebývá v českých kinech častým hostem. Po úspěchu dynamické hříčky Lola běží o život se čas od času objevuje jméno režiséra Toma Tykwera, naposledy v souvislosti se snímkem Parfém: Příběh vraha, který měl ovšem mezinárodní herecké obsazení. Není tedy divu, že jeden z posledních německých filmů vzbudil takovou pozornost. Teprve třiatřicetiletý debutant Florian Henckel von Donnersmarck se snímkem Životy těch druhých získal sedm prestižních německých cen Lola a na Evropských filmových cenách ocenění Evropský film roku 2006. Donnersmarck se v něm vrací do NDR 80. let a k praktikám německé tajné policie STASI, žádné úsměvné retro ve stylu Good bye, Lenin! tedy nečekejte.
Píše se rok 1984, "glasnosť" v nedohlednu a STASI má 100.000 členů a 200.000 konfidentů. Tyto "meče a štíty strany" jsou schopni a ochotni špiclovat, zastrašovat, zatknou a mučit každého, na koho padne jen stín podezření. Jedním z nich je Gerd Wiesler (Ulrich Műde), člověk věrný straně a "milující svou práci" . Na příkaz z nejvyšších míst sleduje autora divadelních her Georga Dreymana, jehož partnerka, uznávaná divadelní herečka Christa-Marie Siedelmanová, se s těmi nejvyššími místy zapletla. Poté, co jejich byt nechá prošpikovat štěnicemi, usazuje se v podkroví aby se sluchátky na uších poslouchal každé jejich slovo.
Osamělého muže, který v civilu obývá umakartovou panelákovou buňku, nenechá sledování dvou milujících se lidí v bytě plném knih a obrazů, z nějž se ozývá hudba, bez následků. Poněkud "robotický" a straně naprosto oddaný Wiesel prochází překvapivou proměnou, ale protože nejvyšší místa jsou nejvyšší místa a Wieselovi nadřízení chtějí výsledky, i on sám se ocitá v kleštích.
Donnersmarckovi se v jeho filmové prvotině výborně podařilo načrtnout plastický obraz společnosti v době, kterou sám nezažil. Na základě studia a rozhovorů s pamětníky zachycuje problematičnost postojů svých hrdinů, atmosféru všudypřítomného strachu a rozdělení společnosti, aniž by bylo vždy zřejmé, kde kdo stojí. Snímek je stylizován do kovově chladných odstínů, výtvarné pojetí si až na několik výjimek nedovolí výraznější barvu a nechává postavy tonout v beznadějné šedi policejních služeben a panelákových bytů. Donnersmarck obdařil svůj snímek přesně vyváženou dávkou humoru, ať už se jedná o ironii vyplývající z absurdity doby ("Tohle je jediný byt v Německu, kde mohu mluvit bez obav," prohlašuje jedna z postav ve štěnicemi prolezlém bytě) nebo smrtící vtipkování policejních důstojníků v jídelně: špatně namířený vtip o Honeckerovi může znamenat konec kariéry.
Přesným hereckým výkonům současných hvězd německého filmu jednoznačně vévodí Ulrich Mühe v roli agenta Wieslera a Sebastian Koch jako dramatik Georg Dreyman. Ale právě v pozornosti, kterou tvůrci filmu věnují oběma mužům, tkví asi největší rezerva filmu. Více než dvouhodinová stopáž umožňuje sledovat více motivů a Donnersmarck toho plně využívá. Životy těch druhých jsou portrétem milostného vztahu pod tlakem doby, nadčasovou výpovědí o síle umění i psychologickou sondou do nitra fízla. Posledně jmenovaný aspekt, ona proměna Wieslerova "muže z půdy" na sebe strhává nejvíce pozornosti po stránce motivické i herecké, režisér její potenciál bohužel využívá jen částečně. Wieslerovy motivy a důvody zůstávají nečitelné, zamlžené, podobně jako postoje Dreymana, u nějž je však případná matnost pochopitelná. Úměrně k množství motivů a jednotlivých dějů je patrná i tendence k žánrové roztříštěnosti (prvky milostného dramatu, apologetický melodramatický závěr).
Zda se - vzhledem k celkové nepochybné kvalitě snímku - jedná jen o dílčí nedostatky, ukáže další tvorba německého nováčka. Ale v současné době jsou Životy těch druhých bezpochyby jedním z nejlepších filmů, které můžete v našich kinech vidět.
Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Bontonfilm
Životy těch druhých (Das Leben Der Anderen), Německo, 2006, 139 min
Scénář a režie: Florian Henckel von Donnersmarck, kamera: Hagen Bogdanski, hudba: Gabriel Yared, Stéphane Moucha
Hrají: Ulrich Muhe, Martina Gedeck, Sebastian Koch, Ulrich Tukur, Thomas Thieme
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
