Životy těch druhých: dobrý člověk ještě žije

12. leden 2007

Německá kinematografie nebývá v českých kinech častým hostem. Po úspěchu dynamické hříčky Lola běží o život se čas od času objevuje jméno režiséra Toma Tykwera, naposledy v souvislosti se snímkem Parfém: Příběh vraha, který měl ovšem mezinárodní herecké obsazení. Není tedy divu, že jeden z posledních německých filmů vzbudil takovou pozornost. Teprve třiatřicetiletý debutant Florian Henckel von Donnersmarck se snímkem Životy těch druhých získal sedm prestižních německých cen Lola a na Evropských filmových cenách ocenění Evropský film roku 2006. Donnersmarck se v něm vrací do NDR 80. let a k praktikám německé tajné policie STASI, žádné úsměvné retro ve stylu Good bye, Lenin! tedy nečekejte.

Píše se rok 1984, "glasnosť" v nedohlednu a STASI má 100.000 členů a 200.000 konfidentů. Tyto "meče a štíty strany" jsou schopni a ochotni špiclovat, zastrašovat, zatknou a mučit každého, na koho padne jen stín podezření. Jedním z nich je Gerd Wiesler (Ulrich Műde), člověk věrný straně a "milující svou práci" . Na příkaz z nejvyšších míst sleduje autora divadelních her Georga Dreymana, jehož partnerka, uznávaná divadelní herečka Christa-Marie Siedelmanová, se s těmi nejvyššími místy zapletla. Poté, co jejich byt nechá prošpikovat štěnicemi, usazuje se v podkroví aby se sluchátky na uších poslouchal každé jejich slovo.

Životy těch druhých

Osamělého muže, který v civilu obývá umakartovou panelákovou buňku, nenechá sledování dvou milujících se lidí v bytě plném knih a obrazů, z nějž se ozývá hudba, bez následků. Poněkud "robotický" a straně naprosto oddaný Wiesel prochází překvapivou proměnou, ale protože nejvyšší místa jsou nejvyšší místa a Wieselovi nadřízení chtějí výsledky, i on sám se ocitá v kleštích.

Životy těch druhých

Donnersmarckovi se v jeho filmové prvotině výborně podařilo načrtnout plastický obraz společnosti v době, kterou sám nezažil. Na základě studia a rozhovorů s pamětníky zachycuje problematičnost postojů svých hrdinů, atmosféru všudypřítomného strachu a rozdělení společnosti, aniž by bylo vždy zřejmé, kde kdo stojí. Snímek je stylizován do kovově chladných odstínů, výtvarné pojetí si až na několik výjimek nedovolí výraznější barvu a nechává postavy tonout v beznadějné šedi policejních služeben a panelákových bytů. Donnersmarck obdařil svůj snímek přesně vyváženou dávkou humoru, ať už se jedná o ironii vyplývající z absurdity doby ("Tohle je jediný byt v Německu, kde mohu mluvit bez obav," prohlašuje jedna z postav ve štěnicemi prolezlém bytě) nebo smrtící vtipkování policejních důstojníků v jídelně: špatně namířený vtip o Honeckerovi může znamenat konec kariéry.

Životy těch druhých

Přesným hereckým výkonům současných hvězd německého filmu jednoznačně vévodí Ulrich Mühe v roli agenta Wieslera a Sebastian Koch jako dramatik Georg Dreyman. Ale právě v pozornosti, kterou tvůrci filmu věnují oběma mužům, tkví asi největší rezerva filmu. Více než dvouhodinová stopáž umožňuje sledovat více motivů a Donnersmarck toho plně využívá. Životy těch druhých jsou portrétem milostného vztahu pod tlakem doby, nadčasovou výpovědí o síle umění i psychologickou sondou do nitra fízla. Posledně jmenovaný aspekt, ona proměna Wieslerova "muže z půdy" na sebe strhává nejvíce pozornosti po stránce motivické i herecké, režisér její potenciál bohužel využívá jen částečně. Wieslerovy motivy a důvody zůstávají nečitelné, zamlžené, podobně jako postoje Dreymana, u nějž je však případná matnost pochopitelná. Úměrně k množství motivů a jednotlivých dějů je patrná i tendence k žánrové roztříštěnosti (prvky milostného dramatu, apologetický melodramatický závěr).

Životy těch druhých

Zda se - vzhledem k celkové nepochybné kvalitě snímku - jedná jen o dílčí nedostatky, ukáže další tvorba německého nováčka. Ale v současné době jsou Životy těch druhých bezpochyby jedním z nejlepších filmů, které můžete v našich kinech vidět.

Životy těch druhých

Související odkazy: oficiální stránky filmu, ČSFD (flash trailer), Bontonfilm

Životy těch druhých (Das Leben Der Anderen), Německo, 2006, 139 min

Scénář a režie: Florian Henckel von Donnersmarck, kamera: Hagen Bogdanski, hudba: Gabriel Yared, Stéphane Moucha
Hrají: Ulrich Muhe, Martina Gedeck, Sebastian Koch, Ulrich Tukur, Thomas Thieme

autor: Věra Šmejkalová
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...