Život kolem nás a v nás v novém cyklu povídek současných českých spisovatelů

Viktor Špaček: Kostěj

Mikuláš býval skvělý DJ, střídal holky a žil si jako v ráji, než udělal jednu fatální chybu. „Náhle se však nesmyslné řeči rodičů velmi zkonkrétnily a já zjistil, že jsem v tom, čím mi celý život vyhrožovali, najednou až po uši,“ píše Viktor Špaček ve své povídce Kostěj, která vyšla vloni v povídkové knize Čistý, skromný život, vydané nakladatelstvím Host. Teď je ze zhýralce otec, který svou bezradnost tlumí alkoholem, poslušně cupitá s kočárkem za manželkou a uhýbá před jejími vyčítavými pohledy. Kostěj až mrazivě přesně vystihuje, kam mohou vést náhodně upletené partnerské vztahy – ke společné prázdnotě.

Básník, prozaik a výtvarník Viktor Špaček (1976) vystudoval sochařství na VŠUP v ateliéru Kurta Gebauera, pracuje jako výtvarník, knihovník, kurátor i lektor kurzů tvůrčího psaní. Jeho sbírka Čistý, skromný život, ze které je tato povídka, byla letos nominovaná na Magnesii Literu za prózu.

Tereza Semotamová: Jak vzniká duha

Posměšky a šikana, problémy v rodině, sebepoškozování, osamělost a první láska... Poslechněte si povídku o bolestném dospívání současné mladé generace, kterou autorka napsala exkluzivně pro Vltavu.

Tereza Semotamová (1983) vystudovala scenáristiku a dramaturgii na JAMU a germanistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. V roce 2018 vydala román Ve skříni, za který byla nominována na Magnesii Literu za prózu.

Simona Bohatá: Poslední kousek zdi

Co objeví Jaromír ve vsi, kam před pětačtyřiceti lety dostal umístěnku jako učitel? Zůstalo vůbec něco na svém místě? Zbyla tu některá ze známých tváří? Zbrusu nová povídka prozaičky Simony Bohaté Poslední kousek zdi psaná přímo pro Vltavu vypovídá o tom, že čas je sice neúprosný a mnohé nechá zmizet v nenávratnu, pokud se ale nedáme a nepodlehneme trudnomyslnosti, můžeme i pod nánosy zklamání objevit nečekaně příjemná překvapení.

Simona Bohatá se narodila v roce 1965. Dlouhá léta psala „do šuplíku“, mimo jiné i písňové texty. Knihy začala psát až ve svých padesáti. Své dětství a dospívání zachytila v próze Máňa a my druzí, která vyšla v roce 2017. Román Klikař Beny, za který byla vloni nominována na cenu Magnesia Litera, do jisté míry navazuje na její úspěšnou knihu Všichni sou trapný. V polovině tohoto roku v nakladatelství Host vyjde její povídková kniha Zbabělí hrdinové.

Adam Gebert: Má noc, Hana nekonečná

Povídka Moje noc se odehrává jen krátce po spáchaném zločinu. Vyhrocená násilná situace se v mysli strachem ochromených aktérů vzpírá realitě. Stalo se to vůbec? Nebyl to sen? V úzkostí svírané mysli klokotá hrůza z viny a nevyhnutelnosti trestu. Hana nekonečná je příběh z Emilova dětství. V polaroidových barvách v něm ožívá první milostné opojení, prázdninová láska k nedostižné sestřenici Haně.

Petra Hůlová: Normální svět

Když rodiče vyprávějí svým dětem o životě svých rodičů, nakolik jejich život považují ještě za normální? A nakolik je svět, ve kterém jsme vyrostli, normální pro naše děti? Kde je ten vysněný normální svět? Existuje vůbec? Ve své zbrusu nové povídce Normální svět, napsané exkluzivně pro Vltavu, spisovatelka Petra Hůlová zkoumá obsah floskulí, které běžně po generace používáme, aniž bychom se nad nimi pozastavili. A zjišťuje, že hranice normálního se neustále posouvá. Třeba až k absurditě.

Hana Lundiaková: Holota

„Ruce holoty jsou ruce lidí, co zbyli. Dlaně, které se chechtají modlitbám, protože se každá modlitba vysmívá jim,“ píše spisovatelka a písničkářka Hana Lundiaková. Zdá se, že ruce, které v kamenolomu svírají pneumatické kladivo, už budou svírat leda tak řídítka kola nebo ucho půllitru a ze zapomenutého kraje do města žádná cesta nevede. Nešťastná událost však může cestu znovu objevit a přiblížit dvě ztracené duše.

Spisovatelka, písničkářka, redaktorka a publicistka Hana Lundiaková, narozena v Broumově, hrála v kapelách Rudovous, Tři sestry a na klávesy ve skupině Kaspar vor Urbach. V roce 2010 debutovala svým povídkovým souborem Vrhnout, následovaly novela Černý Klarus a román Imago. Ty trubko!, za který byla v roce 2015 nominována na cenu Magnesia Litera.

Klára Vlasáková: Kočka

Evin muž má v pětasedmdesáti problém s příliš rychlými eskalátory i s nástupem do tramvají a těší se na pomalejší život ve vesnici za Prahou. Eva se však s Prahou loučí těžko. Musí však v Praze zanechat i veškeré naděje? Ve své povídce Kočka, která vznikla speciálně pro Vltavu, spisovatelka, scenáristka a publicistka Klára Vlasáková uvažuje nad tím, zda není naše vnitřní svoboda podstatnější než svoboda, kterou nám poskytuje místo, v němž žijeme. A ptá se, zda vůbec existují příhodné chvíle pro tvorbu. Jestliže s ní totiž, z obav z nedokonalého výsledku, otálíme, může nám velmi snadno utéct mrštně jako kočka.

Klára Vlasáková, narozená v roce 1990 v Českých Budějovicích, dělí svůj čas mezi beletrii, scenáristiku a žurnalistiku. Za podcastový seriál, psychologický thriller Neklid získala 3. místo na mezinárodním festivalu rozhlasové tvorby Grand Prix Nova. Jejím knižním debutem je dystopický a společensko-kritický román Praskliny, který byl nominován na Cenu Jiřího Ortena. Je rovněž autorkou scénáře ke komiksu Spiritistky. Píše povídky a chystá román s názvem Těla starých žen.