Zima uprostřed léta. Poslechněte si povídky severských autorů!

Nina Kreutzmannová Jorgensenová: Gudska

Hrdinkou povídky je mladá žena, která se staví nepřízni osudu a konečně bere po dvanácti letech v osamění život do vlastních rukou. Povídku provází písnička se stejnojmenným názvem v autorčině podání.

Nina Kreutzmannová Jørgensenová (*1977) vystudovala učitelství a vyučuje kromě jiného i hudbu, jíž se dlouhodobě věnuje především jako zpěvačka a skladatelka. Patří k nejuznávanějším grónským interpretům. V roce 2008 vydala první samostatné album v dánštině s názvem NINA s deseti písněmi o ženách žijících v severských krajích.

Příběh každé ženy postupně rozepsala v povídku, a tak vznikla sbírka Sama v severním větru (2016) líčící ženy kolem čtyřicítky v nelehkých životních okamžicích, potýkajících se s tabuizovanými i všedními tématy, jako je mimomanželská touha, porucha příjmu potravy, bezdětnost, závislost na rodičích, přátelství, samota či naděje.

Povídky ve sbírce Sama v severním větru líčí osudy velmi rozdílných žen ve čtyřech zemích, které ještě relativně nedávno spadaly pod Dánské království (Grónska, Faerských ostrovů, Islandu a Dánska), a společně se rozvíjejí v obsáhlý příběh. Každá povídka nejen že navazuje na zhudebněný lyrický text, ale je také doplněna ilustrací od umělkyně ze země, v níž se příběh odehrává. Lyrický text, tělo povídky a ilustrace spolu tvoří umělecký celek.

Karin Tidbeck: Sobí hora

Povídka vypráví o předělu mezi světy a tajemných albizech, kteří obývají mýty opředenou horu. „Velkou část života trávíme, my Švédi, za soumraku, což je přechodový stav, území nikoho. Světlo je během stmívání takové přízračné, melancholické. Myslím, že právě to se přeneslo do mého psaní, ale také pocit, že člověk udělal krok stranou a vstoupil do jiného světa, kde se slunce na své pouti zastavilo,“ říká v jednom rozhovoru o způsobu svého psaní autorka.

Za své texty získala řadu prestižních cen v žánru sci-fi a fantasy. Poměrně brzy se jí podařilo prorazit v zahraničí a mnohé z jejích povídek se dočkaly překladu do angličtiny, ale nutno doplnit, že Karin Tidbecková si je překládá sama.

Karin Tidbeck: Beatrice

Příběh o muži, který se zamiloval do vzducholodě. Další povídka ze sbírky Sobí hora, která nás zavádí do světa fantasy, magického realismu, science fiction i severských lidových pověstí s imaginárními bytostmi. Některé z těchto příběhů jsou znepokojivé, ale současně humorné a zvláštní. Rozhodně je ale třeba (při jejich čtení či poslechu) otevřít svou mysl fantazii.

Juha Hurme: Tivoli

Povídka vznikla v roce 2012 pro časopis finských státních drah a spolu s dalšími příběhy jedenácti současných finských autorů následně vyšla v antologii Novela se vrací, jejímž společným jmenovatelem bylo cestování. I příspěvek Juhy Hurmeho se do značné míry odehrává právě ve vlaku, v němž se nečekaným, až absurdním způsobem protnou osudy dvou právě propuštěných vězňů. Jedná se o první text tohoto autora přeložený do češtiny.

Juha Hurme (*1959) původně studoval biologii, ale navzdory přání rodičů studia nedokončil, na čas odešel pracovat do Švédska a po návratu se začal profesionálně věnovat divadlu. Působí jako divadelní režisér, dramatik a scenárista. Literárně debutoval v roce 2007, a sice románem Volvo Amazon. Od té doby vydal románů několik. V předposledním z nich, nazvaném Blázen, popsal, jak se člověk cítí, když se jeho rozum vydá na procházku a vrátí se až za měsíc. Poslední román s názvem Poloostrov (2017) mapuje historii Finska od velkého třesku po rok 1809 a pohybuje se na pomezí beletrie a literatury faktu.

Spisovatel získal Cenu Finlandia a také řád Pro Finlandia, nejvyšší státní vyznamenání udělované umělcům. Juha Hurme je osobitý autor, který provokuje často nejen svou tvorbou, ale i svými veřejnými prohlášeními.

Josef Kjellgren: Ptáci na palubě

Příběhy o tvrdém životě na lodi autor napsal v době své těžké nemoci, která vyvrcholila jeho předčasnou smrtí. K hlavním rysům Kjellgrenovy tvorby patří především lyrický patos, smysl pro kamarádství, solidaritu.

Švédský prozaik a básník Josef Kjellgren (1907–1948) patří ke generaci spisovatelů, která se představila antologií Pět mladých v roce 1929. Během života se stal plavčíkem, námořníkem, ale náměty ke svým dílům sbíral i na pevnině. Patří k nim například román Lidé kolem jednoho mostu.

Arthur Omre: Zatracený kůň

Povídka nás zavádí do soudní síně na jedno neobvyklé přelíčení. Tři roky žila Mara na usedlosti Rejret. Dobrovolně – nebo ji tam sedlák Boas držel násilím? Jaký zvláštní vztah se mezi nimi vyvinul?

Norský prozaik Arthur Omre (1887–1967) prožil pestré mládí na moři a poté začal pracovat jako konstruktér v Americe, kde také začal psát. Debutoval románem Pašeráci, na který navázal románem Útěk. Obě knihy spojuje schéma zločin – vězení – útěk – pokus o návrat do společnosti. Toto schéma se objevuje i v dalších několika prózách.

Nezastupitelné místo mají ovšem ve spisovatelově tvorbě povídky. Jsou to zejména příběhy o kriminálnících a lidech na šikmé ploše, o tulácích a světoběžnících, také příběhy milostné, zalidněné přitažlivými a často „mysteriózními“ ženami, které lákají a vábí jako valkýry. Autor je střízlivým vypravěčem. Věcně, přesně stupňuje napětí a spád povídek tak, že máme dojem, že i když děj je zpravidla podložen zcela všední a nedramatickou událostí, hlavní hrdina jako by žil život postavy heroické knihy.

Arthur Omre: Ta pravá

Vypravěč se v létě u moře setkává s přítelem, kterého už léta neviděl. Muž, který býval posedlý ženami a při hledání „té pravé“ téměř zešílel, se mu zdá nyní mnohem klidnější a vyrovnanější. Co způsobilo tuto proměnu?

Stejně jako příběh Zatracený kůň, i tento jsme vybrali z českého výboru Omreho povídek Zázračný kufr.