Žijeme na zemi, kolem jsou naši blízcí, nad námi nebe. A nevýrazné úřednici ze ZOO naroste ocas…
Zvláštní cenu poroty získal na karlovarském filmovém festivalu režisér Ivan Tverdovskij za svůj snímek Zoologie, alegorický, originální, tak trochu kafkovský pohled na Rusko dnešních dnů. Porotu upoutal realisticky vystavěný příběh, do něhož režisér zručně zasadil fantaskní motiv, vypráví o osamělosti, jinakosti, strachu i odvaze odlišovat se.
Základní motiv filmu nastiňuje situaci a stav, který samozřejmě nikdo nečeká a každý se s ním vyrovnává jinak. Ale i když už úřednice Nataša, hrdinka filmu, daný stav přijme a díky tomu se jí otevřou do té doby netušené obzory, vyhráno nemá. Okolí, včetně její matky, totiž reaguje většinou nepřátelsky.
Tři úspěšné cesty „na západ od Východu“Ivan Tverdovskij už Karlovy Vary dobře zná. Před dvěma lety na MFF zvítězil s filmem Nápravná třída v soutěžní sekci Na východ od Západu a v loňském roce zasedal v jedné z porot. Jak říká, Karlovy Vary a zdejší festival zaujímají v jeho životě důležité místo: „Do Karlových Varů jsem přijel už potřetí. Je to pro mě velice důležité místo. Po vítězství mého filmu Nápravná třída se mi změnil život. Do té doby mě znali maximálně v Rusku, ale po tomhle vítězství se na mě začaly obracet festivaly po celé Evropě. Karlovarský festival má tuhle sílu pomoci. Je prestižnější, než například náš moskevský festival. To je pro filmaře důležité.“
Nápravná třída byl váš celovečerní debut. Měl jste díky tomu více zkušeností a práci na Zoologii lehčí? Zoologie je můj druhý film a vznikal velmi těžce. Měl jsem s ním velké problémy. U nás v Rusku se mluví o takzvaném syndromu druhého filmu. Když natáčíš svůj první snímek, může se ti všechno dařit a můžeš mít s filmem úspěch. Pak začneš pracovat na druhém a všechno může být jinak. A to byl případ Zoologie. Vznikal velice obtížně. A těžké bylo i jeho přijetí v Rusku. Promítli jsme ho na festivalu v Soči, který je velmi důležitý, a v sále byla těžká, dusná atmosféra. Nikdo se ani nezasmál. Úplně jiné to bylo v Karlových Varech, kde publikum s filmem šlo, živě reagovalo, ten film cítilo.
Obecenstvo v Karlových Varech je ostatně vyhlášené…V Soči všichni seděli s kamennými tvářemi, nikdo se ani nepousmál. Přijetí Zoologie v Rusku bylo obecně záporné. U nás je konzervativní společnost, spousta lidí film viděla a řekla, že je špatný. Protože ukazuje všechno v černém světle. Takové ženy, jako v mém filmu, u nás přece nejsou. A nemají ocasy! Někteří ten snímek dokonce označili za pornografii. A hodně lidí psalo dopisy ministrovi kultury, aby film zakázal. Aby se prostě nesměl promítat v kinech. Jako režisér s tímhle nemůžete nic dělat. Leda čekat na další zajímavé reakce, které ještě přijdou.
Ve svém druhém snímku potvrzuje Tverdovskij, že je tvůrcem s originálním filmovým viděním, pronikajícím k podstatě věcí. (ze Synopse Lenky Tyrpákové)
Ministerstvo kultury Ruské federace ale zatím film nezakázalo, dokonce jste dostali na realizaci snímku finanční podporu. Ano, velmi důležitou, to ale neznamená, že by ministerstvo ten film nemohlo zakázat. Takové věci se u nás ostatně dějí: ministerstvo podpoří film, štědře ho financuje, ale pak ho zakáže nebo ho vůbec nepustí do kin. Musím ale říct, že když nějaký projekt podpoří, ve fázi vzniku se do něj nijak ideologicky nevměšuje. I když například filmy s válečnou tematikou mají větší šanci na podporu, než filmy typu Zoologie. S tím musíme počítat.
Zoologie je v zásadě neradostný obrázek současného Ruska a konkrétně i různých postojů k problémům. Měl jste v plánu právě takový výsledek? Možná jsem ani tak nechtěl ukázat obrázek současného Ruska, jako spíš říct, že každý jsme jiný. Ale žijeme tu spolu. Jako třeba medvědi - někteří žijí v Kanadě, někteří v Rusku, nemají prezidenty, jsou jiní, ale žijí na stejné planetě. Stejně jako lidé. Je zeměkoule, na které žijeme, kolem nás jsou naši blízcí, nad námi nebe, pod nohama zem.
Jinými slovy: každý jsme jiný, jde o to, jak ty různosti vzájemně přijímáme.Ano, každý má svůj ocas. Důležité je, jak ho ostatní přijímají. Není správné snažit se ho utnout, kritizovat, pomlouvat. Měli bychom se na sebe dívat vlídně a naše jinakosti přijímat. Protože, opakuji, každý má ten svůj ocas.
Čtěte také: Vítěz Varů: Recept na rodinné štěstí? Přiznat si, že nic není dokonalé
